„Vyměňte politiky, než nahradí národ“ přepis projevu Alexandera Markovicse

Milí členové GI a identitáři z celé Evropy!

Předně bych vám chtěl poděkovat za pozvání na vaše setkání.

Když jsem přemýšlel nad svým dnešním projevem na této konferenci nazvané ‚Evropský multikulturalismus – existují alternativy?‘, uvědomil jsem si, že nebude snadné předat zkušenosti etnických Evropanů v liberální utopii obecenstvu, které dosud v multikulturní společnosti nežije.

Proto bych rád začal krátkým přehledem o demografické situaci v Rakousku a změnách počtu imigrantů v posledních desetiletích.

Zadruhé vám povím něco z mých osobních zkušeností Vídeňana a historika o zhoršování bezpečnostní situace ve Vídni – tak, jak se město stále více stává baštou „diverzity“ v Rakousku- a pár příběhů z každodenního života pro dokreslení situace.

Svoji řeč uzavřu krátkou analýzou příčin rakouské situace a popisem kroků, kterými my identitáři hodláme tomuto směřování čelit.

Většina rakouských vlastenců se důsledně zabývá otázkou multikulturalismu a bezpečnosti. Na rozdíl od ČR nejde u nás o černý scénář možného vývoje, ale o každodenní skutečnost. Podle dat z roku 2014 má třetina obyvatel Rakouska tzv. „migrantský původ“. Ve Vídni dnes není 49% obyvatel města Rakušany – stali jsme se tedy menšinou ve vlastním hlavním městě. Do roku 2050 budou Rakušané v celé spolkové republice jen další menšinou z mnoha.

Celý proces započal v 60. letech minulého století, na vrcholku Studené války. Rakousko se teprve nedávno zotavilo z hrůz 2. světové války a podařilo se mu vybudovat fungující ekonomiku. V tomto desetiletí se narodila i moje matka – jako jedna z mnoha, Rakousko totiž zažilo poslední skutečný baby-boom. Ruku v ruce s tímto baby-boomem – který ve skutečnosti spíše jen zacelil válečné ztráty – zažívali Rakušané hospodářský zázrak. Aby vláda tento vývoj dále podpořila, povolala z Jugoslávie a Turecka tzv. gastarbeitery. Ti se podle původní ideje měli vrátit zpět domů, v reálu však v zemi zůstali a vlády jim dokonce povolily přivést do své země jejich rodiny. Když v roce 1975 došlo ke zpomalení ekonomiky, snížil se i počet gastarbeiterů, po pádu východoevropských sovětských režimů kolem roku 1990 však imigrace znovu zrychlila. Do Rakouska dosahují i vlny imigrantů z Afriky a Středního východu, jejichž symbolem se stal ostrůvek Lampedusa. Podobně jako požadovaly komunistické vlády naplnění výrobních cílů, v Rakousku se dnes stanovují kvóty uprchlíků.

Takový byl ve zkratce vývoj multikulturalismu, a nyní se budu zabývat současným stavem.

Žiji ve 4. okrese Vidně Wieden, který na jihu hraničí s 10. okresem jménem Favoriten. Tato část města kdysi bývala baštou rakouského dělnictva na přelomu 19. a 20. století se stala domovem i pro tzv. ‚Ziegelböhmen‘ – české imigranty, kteří přišli do Vídně za prací – ale na rozdíl od Turků s námi sdíleli historický vývoj, evropskou identitu a skutečně naše město obohatili.

Až do 60. let 20. století dokonce existovala češtinou ovlivněná podoba vídeňského dialektu. V roce 2015 žádné Ziegelböhmen nemáme a z Favoriten mizí i Rakušané.

Když jdete do Favoriten, je to jako cesta do jiného města. Coby Rakušan se zde necítíte doma – ulice ovládají Turci: těhotné Turkyně v burkách a turečtí výrostci v parcích a na ulicích. Když přes turecké překřikování zaslechnete německé slovo, můžete to pokládat za štěstí. Ve Favoriten potkáte většinou jen Rakušany starší 50 let. Narazit zde na rakouského teenagera je tak trochu jako spatřit jednorožce. Tito lidé zůstávají z ekonomických důvodů – nemají prostředky na to přestěhovat se blíž centru. V rozhovorech se zdejšími Rakušany slyšíte, že by rádi žili ve skutečné Vídni, a nikoliv v Istanbulu nebo Ankaře.

Rakousko je poměrně bezpečnou zemí, v níž se zločinnost soustředí v hlavním městě. Nedávno noviny psaly o tzv. „gangu z Goldenberg“, tlupě mladých Čečenců, známé svou brutalitou. Policie gang rozprášila před třemi týdny. Ve čtvrti Favoriten před dvěma lety došlo i ke vzájemným střetům tureckých a čečenských gangů, které se snažily rozsekat mačetami. Dalším zločinem na titulcích našich novin pak byla série znásilnění v metru na okrajích města, za denního světla spáchaná tureckým pachatelem. Statisticky jsou Vídeň a Rakousko bezpečné, ale především Rakušanky se v podzemce mimo centrum bezpečně necítí.

Navíc se Rakousko díky své centrální poloze stalo uzlem mezinárodního džihádu a takřka každý týden čteme zprávy o tzv. „Rakušanech“, odcházejících do Sýrie a Iráku bojovat za Islámský stát.

Myslím, že jsem dostatečně vykreslil skutečnou tvář rakouského multikulturalismu – nyní mi dovolte promluvit o tom, proč se všechno tohle odehrává.

Jak vidíte, hlavním problémem země není bezpečnostní situace nebo islamismus, ale skutečnost, že nás rok od roku ubývá a imigrantů naopak přibývá. My identitáři tento proces nazýváme kolonizací či velkým nahrazením, ve francouzštině se mluví o „le grand remplacement“ a v německých zemích o tzv. „der GroßeAustausch“.

Nedochází k němu jen v Rakousku, ale v celé západní Evropě. A na našich hranicích se nezastaví – jakmile dojde pro lidi z Afriky a Středního východu místo v Rakousku, k podobné situace dojde i v České republice. Islamizaci, multikulturalismus a ztrátu pocitu bezpečnosti ve vlastních městech však chápejme jen coby příznaky kolonizace. U kořene problému leží naši politici, kteří celý proces pohání a urychlují.

Většina Rakušanů a Evropanů si kolonizace není vědoma. I když mají každodenně před očima příliv imigrantů, islamizaci a ztrátu domoviny, dostatečně si to neuvědomují.

Důvodem je plíživost celého procesu, odehrávajícího se po malých krocích den za dnem. Jako byste nejprve vyměnili rukojeť nože a pak jeho čepel – nakonec budete držet v rukou úplně jinou zbraň.

A přesně k tomu dochází u všech evropských národů.

Pokud chceme nalézt správné odpovědi, musíme klást správné otázky. Jedním z opakovaných omylů politické evropské pravice bylo nesprávné pojmenování celého problému nahrazení populace. Vždy namísto toho mluvili o islamizaci, masové imigraci apod. Nechápejte mě špatně: musíme o těchto otázkách mluvit, nejsou však podstatou problému. Když budete bojovat jen s příznaky nemoci, stvoříte obětní beránky a v záchraně vlasti a Evropy neuspějete.

My jsme problém nezpůsobili, takže nyní nemusíme odpovídat. Naším cílem je pokládat otázky ohledně popsaného vývoje a přesvědčit naše lidi, že nejde o šílenou spikleneckou teorii, ale o skutečnost.

Dnes si problému v Rakousku není vědom skoro nikdo. Co se ale stane, jakmile si jej uvědomí 20 nebo 30% Rakušanů? Co se stane, když jej pochopí všichni původní Evropané? Podle mě dojde k naprosté proměně situace.

V Rakousku rozjíždíme kampaň směřující proti kolonizaci nazvanou „Zastavme nahrazování!“, která začne v květnu a vyvrcholí velkou demonstrací 6. června.

Rád bych vás při této příležitosti všechny na naši červnovou demonstraci ve Vídni pozval. Představíme tam náš slogan „Vyměňte politiky, než nahradí národ!“ poprvé na evropských ulicích…

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.