Adam Berčík: „Nevidíme pozitiva multikulturalismu“

Dámy a pánové,

Název dnešní přednášky je Evropský multikulturalismus – existují alternativy? Jak je vám zřejmě jasné, dle našeho názoru alternativy k multikulturní Evropě existují a je pro nás žádoucí, aby byly uskutečňovány. V mém příspěvku se pokusím nastínit, jaká je naše, identitářská, vize uspořádání Evropy a jaké vidíme cesty k jejímu uskutečnění.

Multikulturalismus, tedy ideologie založená na domněnce, že kulturně i velmi odlišné skupiny mohou koexistovat vedle sebe při zachování rozdílnosti, dokonce tvrdí, že tyto rozdíly jsou celku ku prospěchu. Jaká je ale skutečnost? Multikulturalismus predikuje, že všechny zúčastněné skupiny jsou tolerantní vůči sobě navzájem a že respektují zákony hostitelské země a tudíž – protože multikulturalismus je evropský, či euro-americký fenomén – uznávají zásadu „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého“. A právě tato domněnka je zásadní slabinou multikulturní ideologie.

Multikulturalismus ve své vysněné podobě je utopický. Je utopický a tudíž nedosažitelný, a jako každá utopická ideologie uváděná do praxe má tendenci se zvrhávat v tyranii a totalitu. Tyto tendence jsou tím zřetelnější, čím více celý koncept multikulturní společnosti selhává a čím více si to lidé uvědomují. Tyto skutečnosti se systém snaží potlačovat propagandou i represí, která je samozřejmě mířena proti původnímu evropskému obyvatelstvu.

Propaganda se pohybuje od střízlivých konstatování, že situace už je taková a nelze ji zvrátit – jak později vysvětlím, my se domníváme, že zvrátit jde – , přes podbízivé demagogie stylu „někdo nám musí vydělat na důchody“, které operují s teorií demografické krize, tedy doplňování úbytku autochtonního obyvatelstva imigranty, až po blouznivé teorie těch, kteří navzdory všem faktům stále věří v prospěšnost multikulturní společnosti a argumentují vzájemným obohacením zúčastněných skupin.

Podle podobného schématu jako propagandu lze rozdělit i zastánce multikulturní společnosti.

První skupina, to jsou lidé smíření se stávající situací, kteří doufají, že se nebude výrazně zhoršovat a částečně se překrývají se zastánci asimilace imigrantů. Vzhledem k tomu že nevidí – neodvažují se vidět – alternativy k multikulturalismu, argumentují stylem: „Prostě to tak je, smiřte se s tím a bude to snazší“.

Druhá skupina je typickým reprezentantem konzumní společnosti a zájmů nadnárodního kapitalismu. Tvrdí, že vymírání Evropy lze zastavit přílivem imigrantů, při čemž argumenty jsou převážně ekonomického rázu. Marx řekl, že imigrace je rezervní armádou kapitálu a přesně takto imigranty vidí i zástupci této skupiny – navzdory tomu, že jsou kapitalisté. Pochopitelně, kulturně a etnicky naprosto odlišní imigranti nemohou zamezit etnicko-kulturnímu zániku Evropy, naopak ho uspišují. Tvrzení, že nám přistěhovalci vydělají na důchody, má navíc další trhliny: jednak, v Evropě není nouze o pracovní místa, naopak zde scházejí – tudíž není potřeba, aby přicházeli další, navíc často nekvalifikovaní, pracovní síly. Zadruhé, velká část imigrantů nikdy v životě ekonomicky produktivní nebude, naopak jejich sociální podpora a následky kriminálního konání budou ještě více zatěžovat už tak napnutý sociální systém.

Co se týče třetí skupiny, nazvěme je třeba utopickými idealisty, tam jde dle mého názoru spíše o diagnózu. Multikulturní politika přinesla Evropě chaos, násilí a úpadek. Stačí se podívat na Francii, kdy se i oslavy nového roku zvrhávají v zapalování aut a násilnosti ze strany afrických a arabských přistěhovalců. Můžeme se podívat na Švédsko, kde mají ženy pravděpodobnost znásilnění 1:5 a kde existují čtvrti, do kterých si zdravotníci nebo hasiči netroufnou bez ozbrojeného doprovodu. Můžeme se podívat do několika zemí západní Evropy, kde se zakazuje veřejné slavení Vánoc, kde vznikají takzvané no go zones, do kterých není Evropanovi radno vkročit. Tohle je ten údajný přínos multikulturalismu v Evropě, to obohacení.

Ne.

Nevidíme pozitiva multikulturalismu. Ve své podstatě je multikulturalismus universalistický a homogenizující, je odosobňující a likviduje svébytnost jednotlivých kultur. Jaký je rozdíl mezi rasismem, který nenávidí jiné původní kultury a multikulturní doktrínou, která nenávidí všechny původní kultury a hodlá je nahradit nicneříkajícím mišmašem, odosobněným a bez identity?

Jako identitáři ze stejného důvodu odmítáme i koncept asimilace, který se snaží být, v uvozovkách, alternativou multikulturalismu. Není pro nás řešením, aby byly přirozené kulturní odlišnosti cíleně a nuceně odstraňovány. Jedno z našich hesel je 0% rasismu, 100% identity. Identitární postoj uznává právo každého, aby zachovával svoje kulturní a etnické tradice a aby ochraňoval svou přirozenou rozdílnost.

Ovšem, stejně jako věříme v právo každého na zachování vlastní identity, tak věříme, že toto právo nelze uskutečňovat jinak než na vlastním území. Právo na sebeurčení bylo významnou ideou devatenáctého a dvacátého století. Věříme velmi silně v toto právo, odmítáme kolonialismus a imperialismus. Ovšem tak, jak přiznáváme právo na sebeurčení všem národům a etnickým skupinám na světě, hlasitě požadujeme toto právo i pro Evropany!

Procházelo snad mnoho evropských národů emancipačním procesem od poloviny devatenáctého století jen proto, aby o práva tímto procesem nabitá přišla už začátkem století jedenadvacátého?
K multikulturalismu v Evropě, a i jinde ve světě existuje alternativa. Touto alternativou není ani primitivní rasistická nenávist, ani asimilační snahy – alternativa je život každého národa, každé skupiny na vlastním, přirozeném území bez cizího vměšování. Necítíme nenávist k jiným kulturám, ale musíme ochraňovat svou vlastní, proto přicházíme s konceptem reemigrace a se střízlivou zahraniční politikou. Věříme, že soužití diametrálně odlišných kulturně-etnických skupin je nemožné a současná situace v Evropě nám dává za pravdu. Tak jako selhal kolonialismus a evropští kolonisté museli odejít z kolonizovaných zemí, selhal i multikulturalismus a imigranti, ve své podstatě novodobí kolonisté, nyní musejí také odejít.

Soužití se stalo nemožným a ukázalo se smrtícím. Tak jako oprávněně požadovaly kolonizované země dekolonizaci a odchod kolonizátorů, my požadujeme reemigraci, odchod imigrantů z Evropy. Nevyzíváme k násilí, nechceme válku. Chceme jen uplatňovat naše právo na sebeurčení, na zachování vlastní kultury a na klidný život. Chceme předejít násilí a občanské válce, do které situace v Evropě eskaluje.

Požadujeme odchod neevropských imigrantů z Evropy. Tak, jako mohli v průběhu let přijít, mohou i odejít. Věříme, že koncept reemigrace je proveditelný, dokud jsou autochtonní Evropané stále většinou. Je ale třeba jednat hned, protože čas k tomuto řešení se krátí každým dnem. Je třeba jednat, jinak nás za život v multikulturním pekle proklejí naše vlastní děti.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.