Identitární hnutí a ochrana životního prostředí

Identitární hnutí je již ze své podstaty hnutím ekologickým. Hlavním principem, jenž zastává, je totiž ochrana zachování různorodosti světa. Již několik desetiletí je ekologie většinově chápána jako typicky „levicové téma“. Podstata tohoto myšlení je přitom zcela opačná a jeho kořeny leží zcela jinde než u rovnostářských a pokrokových teoretiků. Málokteré téma je ve své podstatě tak pravicové a konzervativní jako myšlenka zachování biodiverzity a přírodou daných rozdílů včetně přirozených hierarchií. Mezi prví zastánce myšlenky ochrany životního prostředí patřili představitelé německého völkisch hnutí ovlivnění autory romantismu a antickými autory, členové hnutí Wandervögel označovaní později za „pravicové hippies“, řada konzervativních autorů a následně myslitelů tzv. Nové pravice. Oproti tomu idea pokroku, neomezeného růstu a spoutání přírody člověkem, tolik typické pro liberální i socialistickou doktrínu (domněle vůči sobě nepřátelské) je v podstatě protiekologická a je hlavní příčinou ničení životního prostředí. Není jistě náhodou, že například Karel Marx s opovržením hovořil o „idiotismu venkovského života“ a východoevropští komunisté prvních poválečných desetiletí chtěli poroučet větru a dešti často s velmi devastujícím dopadem na životní prostředí.

Oproti tomu vztah k rodné zemi a tím také k přírodě, která tvoří její podstatu, k venkovu i kulturním specifikům, myšlenka dobrovolné střídmosti, upřednostňování kvality před kvantitou či snaha předat zděděné ve stejném či lepším stavu svým potomkům je typickým znakem organického světonázoru a tedy skutečně pravicového pohledu na svět.

Součástí evropské identity je také etické nakládání se zvířaty, která jsou po generace většinově chápána jako živé bytosti, nikoliv jako věci. Podobný přístup přitom není zdaleka typický pro všechny civilizace a kultury. Tento přístup by však neměl jít tak daleko, jak se v poslední době někdy stává, kdy jsou zvířata přehnaně polidšťována a zejména některé mladé ženy ve velkých městech si často i se svými partnery pořizují zvířata namísto dětí a věnují jim doslova mateřskou péči.

Bohužel tzv. pravicoví politici a autoři (čest výjimkám) ve druhé polovině dvacátého století zcela podlehli principu ekonomismu, kdy krátkodobý osobní užitek a maximalizaci zisku nadřadili všem jiným hodnotám. Ekologická témata naopak vzala za svá neomarxistická levice, ačkoliv, jak bylo již uvedeno výše, je toto spojení pro ni v podstatě nepřirozené, což se později v praxi také zcela potvrdilo. V agendě zelených hnutí v západní Evropě i u nás nad otázkami životního prostředí dnes vedou otázky podpory masové imigrace a multikulturalismu, manželství homosexuálů či genderových kvót.

Jaký je tedy zásadní rozdíl mezi levicovými ekohnutími a identitární ekologií?

Identitární chápání ekologie je výrazně komplexnější. Chápe, že vedle fauny a flory je zapotřebí chránit také specifika jednotlivých lidských ras a etnik a jimi tvořené kultury. Že je třeba zachovat také regionální jazyky a obyčeje, architekturu, umění či gastronomii. Člověk je zkrátka součástí přírody a nelze jej z ní vyjímat. Není nic absurdnějšího a pokrytečtějšího, než na jedné straně volat po zachování určitého rostlinného či živočišného druhu a zároveň chtít nechat zmizet a v univerzálním tavícím kotlíku roztavit celé národy ve jménu univerzálního „lidstva“.

Hlavní myšlenkou, ze které ekologie zprava vychází, je idea lokalismu. Máloco má na životní prostředí tak devastující vliv, jako liberalizovaný celosvětový obchod, v jehož rámci cestují nejrozličnější suroviny a produkty tisíce kilometrů jen proto, že jsou z různých důvodů i po započtení dopravy a dalších nákladů levnější, než místní výrobky. Koupí lokálních produktů od místních (v nejlepším případě malých pěstitelů a výrobců) přispíváme nejen k jejich prosperitě a tím i prosperitě místní komunity, ale také k zachování lokálních tradic a specifik, zároveň je lokální preference šetrná k životnímu prostředí.

Podobně jako solidarita, i ochrana životního prostředí začíná doma. Dobrovolná střídmost, odpor vůči zbytečnému plýtvání, preferování produktů vyrobených z přírodních či recyklovatelných materiálů a výrobků od místních sedláků před produkty od velkých průmyslových výrobců. Zohledňování i jiných hledisek, než v daný moment nejnižší cena. To vše jsou cesty ke skutečné podpoře přírody a člověka v ní.

Generace Identity v duchu těchto myšlenek mimo jiné opakovaně organizovala lokální úklidové akce v přírodě, finančně i věcně podporuje útulky pro opuštěná zvířata nebo projekt podporující návrat dříve tradičních živočišných druhů do české přírody. Na základě stejného principu finančně podpořila či svým aktivismem upozornila na problematiku chátrajících kulturních památek. Ochrana životního prostředí je zkrátka pro identitární hnutí jedním z klíčových témat a budeme se mu dále věnovat, jak v teoretické, tak praktické rovině.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.