Východní Evropa coby „obránce civilizace“

Jak Nova Europa předpověděla, východní Evropa postupně vystupuje do popředí coby bašta zachování evropské civilizace. Ironií osudu za to můžeme poděkovat západoevropským liberálům a především Angele Merkelové, která se z jen jí samotné známých důvodů rozhodla drasticky zrychlit barevnou invazi do Evropy.

Nova Europa opakovaně zdůrazňuje, západní Evropa – poháněná svým záměrně barvoslepým světonázorem – v průběhu uplynulých třiceti let ustavičně přijímala zvyšující se počty imigrantů z Třetího světa.

Totožný proces se odehrává od přijetí nového imigračního zákona z roku 1965 i ve Spojených státech a Austrálii, kde byla někdejší imigrační politika soustřeďující se na přilákání lidí evropského původu úmyslně upravena tak, aby umožnila masovou imigraci z Třetího světa.

Tento neutuchající příliv imigrantů se dosud řídil mechanismem z analogie o příslovečné žábě v hrnci s vodou, kdy se žába v hrnci přizpůsobuje teplotě postupně ohřívané vody, dokud nakonec není uvařena ještě předtím, než si uvědomí svou neblahou situaci.

A tak se i Evropané a Američané postupně přizpůsobují imigraci z Třetího světa tak úslužně, že se nyní octli v situaci, kdy se brzy stanou menšinami ve vlastních zemích.

Východní Evropa byla z vícero důvodů tohoto vývoje z větší části ušetřena: zaprvé ji do roku 1990 uzavírala železná opona a zadruhé raději barevní vetřelci volí život na bohatším západě Evropy.

Prudká invaze Evropy následující po otevření německých bran Angelou Merkelovou v létě 2015 součinnost pomalu vařené žáby ale ohrozila. Dnes se totiž voda pomalu neohřívá, ale z ničeho začala vřít.

Východní Evropa zareagovala, jak se dá čekat u každé zdravé formy života: zděšením nad představou uvaření zaživa nebo – v konkrétnějším výkladu – zaplavení hordami Třetího světa během jediné generace (jak to podle všeho činí Německo).

Právě východoevropské státy postavily na ochranu před vetřelci ploty.

A jsou to právě východoevropské státy, které se vzepřely plánům Merkelové „rozdělit“ „uprchlíky“ mezi členské státy EU. (Není dokonce vyloučeno, že tyto státy budou nakonec kvůli své neochotě přijmout sebevražednou politiku západoevropských sousedů z EU donuceny odejít – a pokud to někoho zajímá blíže, neměl by zapomínat na státy Visegrádské čtyřky, které se pomalu etablují jako možná alternativa EU.)

Navíc projevily východoevropské země politickou vůli k odporu, věc na Západě nevídanou.

Neměli bychom zapomínat, že drtivá většina obyvatel západní Evropy nadále en masse hlasuje pro strany, které podporovaly invazi z Třetího světa a dodnes ji podporovat nepřestávají.

Jak upozorňuje Nova Europa, Evropané usilující o zachování evropské civilizace si musí v jistém bodě připustit prostou skutečnost:

„Úmyslně rasově slepí bělošští liberálové a hloupí, neinformovaní a apatičtí běloši, kteří zdá se tvoří většinu obyvatel západní Evropy, se nedají ‚zachránit.‘

Jejich liberalismus či hloupost ve skutečnosti poslouží jako masivní nástroj přirozeného výběru. Hloupí, slabí, zaslepení, bezdětní, liberálové – ti všichni se odstraní z genetické rovnice – jednoduše tím, že budou sami sebou.

Východoevropané se však zachovali jako zdravé národy: postavili se za strany, které se jasně vyslovily proti barevné invazi.“

V drtivě vyhraných volbách zvolili Poláci Právo a spravedlnost (PiS), která je pevně odhodlána zabránit přeměně Polska na uprchlický tábor.

V Maďarsku donutilo veřejné mínění středové konzervativce ze strany Fidesz přijmout větší část programu strany Jobbik – a díky tomu se těší nesmírné oblibě.

Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko i Bulharsko také projevily vůli nestát se cílem kolonizace Třetího světa.

Konečně státy ještě dále na východ – Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bělorusko, Ukrajina a ‚bílé‘ Rusko (tedy větší část Ruska na západ od Uralu), na tuto otázku ještě vůbec nebyla otázána. Sotva však lze pochybovat, na kterou stranu se přikloní.

Dost dobře se však dá předpokládat, že v brzké budoucnosti přebere východní Evropa úlohu obránce evropské civilizace a nakonec i srdce kontinentu, odkud vyjde impulz k obrodě evropských národů.

Článek Eastern Europe Comes into Focus vyšel na stránkách Nova Europa 16. února 2016.