Autor: Guillaume Faye
Ke genocidám dochází odedávna. Z novějších dějin se nabízejí příklady holokaustu, genocidy Arménů, Rwanda a Pol-Potova Kambodža (auto-genocida). Genocida může mít dvě základní podoby: přímo vyhladit cílenou populaci nebo ji nepřímo nechat zmizet jinými zločinnými prostředky. I k nepřímým genocidám došlo v průběhu dějin nesčetněkrát. Součástí projektu tohoto typu je i současná „migrační krize,“ tedy demografické zaplavování evropských národů.
Měkká genocida: dobrovolná a nihilistická
Evropské národy se staly obětmi kradmého pokusu o genocidu, demografické a kulturní nahrazení, podniknutého jejich vlastními etnomasochistickými a xenofilními elitami. V dějinách jde o něco bezprecedentního. Nejaktivněji se tohoto podniku měkké genocidy, fyzické i kulturní, účastní francouzské a belgické elity.
Přes opentlení antirasistickou ideologií jsou jejich cíle nanejvýš rasové a rasistické: postupná likvidace původního evropského – a především francouzského – obyvatelstva. Dochází k pěti způsoby:
1) Podporou migrace neevropských přistěhovalců.
2) Tlakem na pokles porodnosti původních obyvatel a penalizací středostavovských rodin.
3) Represivním zdaněním a následným exilem mladých talentovaných lidí.
4) Sociálním, ekonomickým, právním a kulturním upřednostňováním neevropských populací před původními.
5) Stíháním a trestáním jakéhokoliv odporu proti celému imigračnímu projektu a jeho ideologii.
Část pravice opakovaně tvrdí, že „systém“, moc, stát nebo EU nedokáží zastavit masivní a nekontrolovanou imigraci. Že nedokáží? Naopak – dokáží velice účinně postupovat ke svému cíli: etnickému vyčištění Evropy, počínaje Francií.
Ve Francii se ústřední úlohy v tomto podniku ujala trockistická ideologie. Průkopníky jsou buržoazní a levicová Socialistická strana a její poradci, think-tank Terra Nova. Jeden z jeho předáků se nedávno nechal slyšet, že bychom neměli mít z Front National přehnané obavy, jelikož její vliv bude z demografických příčin postupně upadat. Vidíme rafinovanou, cynickou a vědomou strategii. Nesprávně smýšlející voliči zmizí a nahradí je noví. Cílem tedy zjevně je tato etnická „velká výměna.“
Terra Nova („nová země“, nový lid) se stala velice vlivnou metapolitickou lobby, která působí ve všech oblastech moci. Její volební kalkulace (přilákat imigranty a ignorovat širší a střední vrstvy obyvatelstva) pohání zášť k „etnické“ Francii, jejíž kořeny musíme hledat v marxisticko-trockistické ideologii a jejím jádru „proletářského internacionalismu:“ zničení všech národních příslušností, především těch evropských.
Sexismus, reakcionářství, antidemokratismus atd. islámu není pro trockistické ideology socialistů a Terra Nova, kteří ani v nejmenším nejsou „republikány,“ žádným problémem. Jejich utkvělým cílem je vymýcení evropských etnik a zejména Francouzů. Není snad tato od prvopočátku „internacionalistická“ trockistická ideologie pro své hlasatele sebevražedná? Jistě – no a co? Na to jim nezáleží. Chovají se totiž logicky, protože jsou nihilisté. Usilují o zničení nenáviděné evropské civilizace, ne o vybudování nového světa, v který sami nevěří.
Strategické osy měkké genocidy
Využívají k tomu – především ve své francouzské laboratoři – následují prostředky, které vidíme i na nadnárodní úrovni EU. Jde o zároveň ideologická, ekonomická, soudní a policejní opatření.
1) Podpora imigrace. Umožňují nebo dokonce cynicky prosazují všechny způsoby kolonizace. „Migrační“ krize je jen nejaktuálnějším projevem a důkazem, že jsme přeřadili na vyšší stupeň. Po 30 letech imigrace (po kapkách) přichází záplava milionů imigrantů, humanitáři onálepkovaných jako „uprchlíci.“ Evropské vládní garnitury nejsou „bezmocné“ ve snaze tento pohyb zastavit; naopak jej chtějí urychlit. (Vezměme si za příklad božskou pošetilost paní Merkelové.) Jakýkoliv odsun je pak promptně označen za zcela nemožný.
2) Podpora islamizace. Cokoliv arabsko-muslimské označují elity za posvátné a nedotknutelné, navzdory islamistickým útokům a vojenským gestům směrem k IS. Nadržování islámu se stalo státní politikou, a tím pádem je z „islamofobie“ smrtelný hřích, neodpustitelný prohřešek.
3) Zdanění a zbídačení domorodé dělnické střední třídy. Ať platí za ostatní – všechna ekonomická opatření socialistické vlády se řídí touto zásadou: sociální dávky dokonce i pro ilegální imigranty (čerpadlo) financované neustále rostoucími nároky na autochtonní Francouze.
4) Protirodinná politika s cílem snížit porodnost. Rozložením systému rodinných dávek se v roce 2015 vládě podařilo snížit porodnost etnických Francouzů. Nejednalo se o náhodu či omyl – velké rodiny francouzské krve prostě nejsou příliš žádoucí…
5) Pozitivní diskriminace. Upřednostňování cizinců a etnických menšin na trhu práce ve jménu „antirasismu.“ Soukromé společnosti i veřejné instituce dostávají výrazné pobídky systematicky využívat nekvalifikované zaměstnance.
6) Faktická beztrestnost cizích pachatelů. Tento stav, který trvá už přinejmenším 30 let, dále prohloubilo jmenování Christiane Taubirové ministryní spravedlnosti. Její ideologická orientace (jinak ovšem schizofrenní) je zcela jasná: nepřátelství ke všemu „franko-evropskému.“
7) Přerušení procesu přenášení kultury ve vzdělávání. Hledání viny ve francouzských dějinách, zrušení výuky řečtiny a latiny, likvidace gramatiky a hláskování, degradace výuky francouzštiny a propagace a oslava kultur přistěhovaleckého obyvatelstva – islámské, africké i jiných. Toto odfrancouzšťování a odevropštění se stalo státní politikou. „Socialistická“ ministryně národního vzdělávání a pseudofeministka slečna Vallaud-Belkacemová je po mnoho svých předchůdcích trockistického vyznání jen herečka s širokým úsměvem.
8) Potlačení veškerého odporu proti vládnoucí ideologii. V calaiské Džungli a jejím okolí se na ilegální imigranty dopouštějící se přestupků zákon nevztahuje – naopak na Francouze, kteří vzdorují, demonstrují a snaží se chránit sebe a své blízké, čekají policejní obušky, vězení a stíhání. Potlačení „Demonstrace za všechny“ se řídilo právě touto logikou. Jakoukoliv obranu francouzské identity „francouzský“ stát trestá, což platí i pro média – tištěná, audiovizuální či elektronická. Soudy i policie projevují shovívavost k okupantům a cizákům a nemilosrdnost k odporu. Můžeme klidně mluvit o vichystickém syndromu.
Kolaboranti versus odboj
Obě strany jsou dosti jasně vymezeny. Stát, média, soudy a orgány činné v trestním řízení mají za úkol zabránit šíření a neutralizovat odpor původních obyvatel a jeho obránců. Jestliže se ale domnívají, že už je po boji, velice se mýlí.
Kdo seje vítr občanské války, sklidí bouři. Zřejmě poteče krev. Nepohání je však hloupost ani idealismus, ale vědomá zášť a touha po válce; je to kolaborace s nájezdníkem a sázka na jeho triumf. Samozřejmě ale také riskují, že válku, kterou způsobili, prohrají. Odpor má lepší šance, protože jej podněcuje věrnost svým kořenům, zatímco kolaboranti slouží pánům, které dosud mohou zradit.
Uvidíme, kdo zvítězí, ale podle mě to bude přesně jako v Armádě stínů.
Úvaha Guillauma Fayeho Un projet de génocide des peuples européens? vyšla na blogu autora.