Dne 1. května, 2015 si aktivisté Generace Identity připomenuli Svátek práce netradičně. Na chomutovském sídlišti Písečná rozdávali potraviny potřebným českým spoluobčanům, zejména rodinám s malými dětmi a starým lidem. Touto demonstrativní aktivitou chceme upozornit na řadu neduhů současného systému a vyburcovat spoluobčany k podobným solidárním aktivitám.
V Česku je v současné době více než půl milionu nezaměstnaných, řada z těch, kdo práci mají, pracuje za mzdu na hranici životního minima. Zejména pro mladé páry je za podobných podmínek takřka nemožné pořídit si bydlení, ve kterém by založily rodinu, aniž by předtím nebyly nuceny vzít si hypotéku a stát se tak na dlouhá léta vazaly bank a poslušnými loutkami zaměstnavatelů. Zejména pobočky nadnárodních korporací si s dodržováním pracovního práva často vrásky příliš nedělají. Stát, ani takzvané nevládní organizace sociální problémy většiny buď řešit nechtějí, anebo nedokážou.
O přístupu státu a nevládních organizacím k Čechům, Moravanům a Slezanům v sociálních otázkách vypovídá mimo jiné fakt, že dle dostupných údajů působí a je štědře podporováno z peněz nás všech celorepublikově například okolo 150 organizací zabývajících se pouze romskou populací a jejími problémy. Řešení problémů evidentně nepřináší. Ve skutečnosti ani nechtějí. Udržení současného stavu je totiž v jejich zájmu. Je totiž důvodem samotné jejich existence i štědrých dotací, které pobírají. Na druhé straně, kolik existuje podobných organizací určených pouze pro Čechy? Je vůbec možné, aby takové vznikly, aniž by různými „lidskoprávními aktivisty“ nebyli zakladatelé označeni za rasisty či xenofoby? Kde je rozdíl?
Vynucený komunistický kolektivismus všech vůči všem a nikoho vůči nikomu nahradil v posledních 25 letech nový systém opačným extrémem. Češi se stali lhostejnými vůči svým příbuzným a sousedům, zkrátka vůči sobě navzájem a takzvaně „nehasit, co je nepálí“. Stát, který si v minulosti na solidaritu vzal monopol, selhal a sociální problémy dlouhodobě řešit nedokáže.
Cesta z tohoto marasmu je jen jedna. Obnovit solidaritu s potřebnými takzvaně odspoda, jinými slovy nespoléhat na státní pomoc, ale pomoci si sami.
Chceme dokázat – a troufáme si říct, že svými aktivitami dokazujeme, že lze překonat lhostejnost a sobectví. Že není slabostí ukázat soucit s těmi, kteří jsou na tom hůře než my. V kapitalistické společnosti, orientované na profit, se nezištnost nenosí, přesto, anebo právě proto v solidárních aktivitách vidíme smysl. V uplynulých měsících jsme podpořily několik sociálně slabých českých rodin v obtížích, podpořili dům pro matky samoživitelky
Na rozdíl od mnoha takzvaných „neziskových“ organizací nepotřebujeme pro své aktivity profesionální fundraisery, drahé pronájmy kanceláří a placenou reklamu. Z vlastní zkušenosti víme, že bohatě stačí nadšení, ochota obětovat trochu vlastního času a peněz a co se „reklamy“ týče, vystačíme si s letáky a internetem. Abychom přesvědčili ostatní, že lhostejnost a přehlížení cizích problémů je špatné, chceme jít příkladem, chceme, aby naše aktivity byly vidět a staly se inspirací ostatním.