1. Jste česká frakce evropského identitárního hnutí. Můžete říci našim čtenářům, kdy vznikla Vaše skupina? Proč jste vybrali tuto cestu? Zúčastňovali jste se jiných národních a evropských iniciativ?
Česká pobočka Generace Identity vznikla v druhé polovině roku 2013. Touto cestou jsme se vydali proto, že nám identitární myšlenky byly blízké a v Generaci identity, či v identitárním hnutí (tento název využívají německojazyčné země), vidíme potenciál k jejich prosazování a dostávání do povědomí veřejnosti. Troufám si tvrdit, že forma, kterou přináší Generace identity je velmi odlišná a inovativní v porovnání s organizacemi, které v České republice do té doby působily.
Abych byl konkrétní, šlo jednak o upuštění od anonymity, která byla do té doby pro v podstatě veškeré aktivistické skupiny příznačná, za druhé o velmi důležitý bod tzv. získávání veřejného prostoru. Odmítáme se nechat izolovat, snažíme se vstupovat do povědomí veřejnosti. Dále bych rád vyzdvihl sociální aktivity GI, na které klademe velký důraz. Jeden z hlavních aktivistů francouzské GI, Philippe Vardon, řekl: Ulice jsou naší kanceláří. Toto máme vždy na paměti a dbáme na to, aby teoretizování nenahrazovalo reálný aktivismus, který je stejně důležitý jako ideová strana věci.
Nelze mluvit za všechny aktivisty GI, jsou mezi námi jak lidé, kteří prošli různými politickými organizacemi, tak ti, kteří sice tyto názory sdíleli, ale aktivně se neprojevovali, až po lidi, kteří se dříve politice nevěnovali, ale identitární myšlenka je oslovila. Z toho máme pochopitelně největší radost.
2. Jaká je Vaše představa, idea? Můžete popsat hlavní body Vašeho programu?
Naše postoje k nejzásadnějším věcem jsou vyjádřeny v textu „Za co bojujeme“, a pak také v textu „Kdo jsme?“ který vyšel před časem na Vašem portálu. Mezi hlavní body nepochybně patří myšlenka identit, které vnímáme ve více rovinách. Považujeme za stejně důležité a prospěšné přihlášení se jak k regionální, tak národní a evropské identitě. Tyto roviny nejsou v rozporu, naopak, utváří se navzájem a ani jedna by samostatně bez těch dalších nemohla existovat. Také věříme, že každý má právo na svou identitu, proto odmítáme rasismus a šovinismus.
Stavíme se proti masové imigraci, protože to je jev, který identitu rozkládá. Odmítáme taktéž globalizaci, stejně tak i islámský imperialismus (což úzce souvisí s imigrací) a americký imperialismus, ztělesněný současnou byrokratickou, totalitní Evropskou Unií, která navzdory svému názvu je ryze anti-evropská. My chceme Evropu sebevědomou a suverénní, kde národy spolupracují na rovném principu a při zachování svých rozdílností, ne glajšchaltovanou byrokratickými nařízeními EU, ani poislamizovanou a s vymírajícím indigenním obyvatelstvem a ani amerikanizovanou, naplněnou konzumem a vykořeněním.
To samozřejmě souvisí s tím, že zastáváme tradiční hodnoty a ctnosti, ať už je to přirozená rodina, vlastenectví, ochrana kulturního i přírodního dědictví či přirozená solidarita v rámci komunity, národa i Evropy. V neposlední řadě chceme skutečnou, organickou demokracii, vycházející z antických tradic. Ta je dle našeho názoru možná pouze v homogenní společnosti.
3. Vaším symbolem je spartská Lambda. Co je pro Vás tento symbol znamená?
Lambda, kterou nesli spartští (lakedaimonští, proto lambda) hoplité na svých štítech je pro nás symbolem odhodlání a nezlomnosti. Tak jako stálo pověstných 300 sparťanů proti mnohatisícové perské invazi v průsmyku u Thermopyl, stojíme dnes my proti ohrožením která se valí na Evropu z několika stran. Jak už jsem napsal, nejde jen o nebezpečí islamizace a masové imigrace, ale také amerikanizace a velmi nebezpečný útok zevnitř, kterým je kulturní marxismus a jeho cílená likvidace tradičních hodnot a evropské kultury. Věříme, že lambda je symbolem, který může akceptovat každý Evropan, kterému jsou identitární myšlenky blízké.
4. Kde hledáte inspiraci k akcím, aktivitám? Kteří filozofové měli na Vás největší vliv?
Co se týče formy a cílení aktivit, snažíme se vždy o to, aby nebyly samoúčelné. Vzhledem k tomu, že klademe důraz na lokalismus a subsidiaritu, v případě sociálních aktivit se snažíme pomáhat například v rodinách v našem okolí, které se bez vlastní viny ocitly ve špatné situaci. Zjišťujeme, jak můžeme pomoci nejúčelněji. Ohledně veřejných akcí se snažíme být kreativní a hledat nové způsoby, inspiraci hledáme i v zahraničí, ať už u ostatních identitárních skupin, tak i u jiných politických organizací.
Vždy jde o to, aby forma korespondovala s tématem, proto například když jsme poukazovali na ztrátu identity, byli jsme oblečeni do odosobňujících bílých overalů a tak podobně.
Co se týče konkrétních osobností, je jich celá řada, proto vyjmenuji jen některé: bezpochyby sem patří jeden z předních představitelů konzervativní revoluce Ernst Jünger, zmínil bych i Ezru Pounda pro jeho odpor k tyranii usury (lichvy), v oblasti subsidiarity a ekonomie Gilbert Keith Chesterton, z Čechů například originální filozof Ladislav Klíma či asi nejvlivnější intelektuál českého meziválečného národovectví profesor František Mareš, dále pak ti, patřící k tzv. Nové pravici – Francouzi: Dominique Venner, Guillaume Faye a Alain de Benoist… Inspirují nás i mnozí další autoři bez ohledu na to, zda jsou mainstreamem řazeni k pravici či levici. Ostatně, my sami toto dělení považujeme za překonané. Byť se třeba neztotožňujeme se všemi názory jednotlivých autorů, přesto je v určitém směru je považujeme za inspirativní.
5. Co je pro Vás Evropa? Jak vidíte budoucnost Evropy? Je možné aby při budování silné, spojené Evropy vadila historie jednotlivých národů a z toho vyplývající konflikty?
Evropa, to je pro nás vlast stejně, jako je nám vlastí Česká republika. Je to pochopitelně vlast v širším smyslu, ale nevidím vhodnějšího slova k vyjádření toho vztahu. Tak, jako jsem mluvil o vzájemném ovlivnění a potřebě regionální, národní a evropské identity, tak musím zdůraznit, že jednotlivé národy tvoří Evropu, a pokud by zanikla Evropa, zaniknou i její národy. To je věc, kterou si bohužel některé nacionalistické organizace neuvědomují.
Tím se dostávám k dalším částem otázky. Existují dvě varianty, buď se právě ty historické křivdy překlenou a evropské národy budou vzájemně spolupracovat na svém přežití, a pak existuje naděje, nebo budou nadále žít v představě, že každý bojuje sám za sebe, pěstovat stará nepřátelství a pro své zájmy obětují budoucnost Evropy, což by v brzké době znamenalo zánik Evropy, minimálně tak, jak ji známe.
Historie jako taková nevadí. Ale máme se z ní učit, ne v ní žít. Budoucnost je to, za co bojujeme.
6. 28. února se ve Vídni konala identitářská konference s účastí členů z Rakouska, Švýcarska a Česka. Můžete říci pár slov o této konferenci? Čeho se týkala? Jaké byly hlavní předpoklady a jaké rozhodnutí byly provedeny?
Konference byla organizována rakouskými identitáři a jejím hlavním tématem byla rozmanitost. Jde o slovo, které se v dnešní době skloňuje ve všech pádech a multikulturní propagandou je nám neustále omíláno, že Evropa potřebuje „více rozmanitosti“, čímž myslí více neevropských imigrantů a cizí kulturní vlivy. Smyslem konference bylo poukázat na to, že máme dost vlastní, přirozené rozmanitosti, a že aby si jí Evropa uchovala, je naopak potřeba imigraci i cizí vlivy odmítnout. Řeč byla pochopitelně i o historii a právě o tom, že bychom neměli hledat to, co nás rozděluje ale to, co nás spojuje.
Kromě Rakušanů a nás zde promluvil také aktivista slovinské Generace Identity. Rád bych vyzdvihl přátelskou atmosféru, která na akci i po ní panovala.
7. Jakou roli v Evropě by měla splňovat Česká republika? Jaké jsou podle Vašeho názoru silné stránky Vašeho státu?
Věříme, že Česká republika má co nabídnout Evropě. Dlouhou dobu jsme se považovali, a snad i byli považováni, za určitý most mezi západem a východem. Snad mohu za sebe osobně říci, že by mi bylo nesmírnou ctí, kdyby moje země působila jako most v jednotícím smyslu slova i v budoucnosti. Pokud budeme mluvit o identitárním hnutí, Česká republika byla první slovanská země, kde Generace identity začala působit, a vzhledem k tomu že se na nás obracejí lidé z dalších slovanských zemí se zájmem o identitární myšlenky, troufám si říci, že snad alespoň v určité míře tuto roli plníme.
8. Jak hodnotíte polsko-české vztahy? Jak čeští lidé vnímají například obsazení Těšínska?
Pokud budeme mluvit o historii, pochopitelně ty vztahy nebyly vždycky ideální, ale to je přirozené a nyní jde právě o to, hledět společně kupředu. V současnosti považuji vzájemné vztahy našich národů za dobré. Pokud vím, neexistují v české společnosti žádné proti-polské nálady a po Slovácích jsou Poláci považováni za naše druhé nejbližší „příbuzné“.
Co se týče všeobecného povědomí, mám dojem, že v mladších generacích mimo těšínskou oblast už o této kapitole historie mnoho lidí z mladších generací neví. Jistě je to část historie, která patří mezi ty ne zrovna ideální časy v našich vztazích, nicméně i zde si myslím, že je na místě upustit od sporů a hledat to co nás spojuje. Zde bych rád podotkl, že obsazení Těšínska zažila moje babička a praprarodiče, tudíž se tato událost dotkla přímo mé rodiny. Když píši, že je třeba na staré spory zapomenout, vím že to jde, protože i oni to dokázali.
9. Velice mě zajímá přístup Čechů k Hornoslezské identitě. V Polsku nacionalisté a demoliberální vláda neuznávají takovouto skupinu. Jak se Vaše skupina dívá na obyvatele české části Horního Slezska, kteří se cítí v první řadě jako Horní Slezané? Jak to vypadá v kontextu celostátní české politiky?
Pokud budu hovořit o přístupu státu, ten akceptuje slezskou národnost, v preambuli české ústavy se mluví o „občanech České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, slezská orlice tvoří část velkého státního znaku. Realita je taková, že vzhledem k upuštění od zemského uspořádání v roce 1949 nemá toto rozdělení právní význam.
My jako identitáři respektujeme, pokud se obyvatelé Slezska za Slezany považují, je to v souladu s naším výkladem identit, o kterých jsem mluvil ze začátku. Nelze popřít, že jde o specifickou národnostní skupinu.
10. Myslím si, že tento rozhovor bude začátkem další diskuse o budoucnosti Evropy. Poslední slova jsou Vaše. Co byste chtěli říci našim čtenářům?
Děkujeme Vám za prostor k vyjádření a za Váš zájem. Věříme, že i v Polsku si identitární myšlenky nacházejí své příznivce a doufáme, že jich bude čím dál více. Je třeba hledat to, co nás spojuje a bojovat za lepší budoucnost pro naše národy a pro Evropu. Nemůžeme doufat, že někdo vybojuje naše bitvy za nás. A nezapomeňme, že reconquistě Evropy musí předcházet reconquista evropské mysli.