Imigrace a my

Generace Identity zásadně odmítá masovou imigraci z mimoevropských zemí do Evropy. Naším ideálem je pestrý svět homogenních národů a kultur žijících na svém území dle svých vlastních pravidel, zákonů a tradic. Masová imigrace je nožem, jehož ostří zraňuje na obě strany, jak hostitelskou populaci, tak samotné imigranty. Zatímco pro první znamená ohrožení její vlastí biologické a civilizační podstaty, je bezpečnostním i ekonomickým rizikem, z imigrantů vytváří vykořeněné jedince a v mnoha případech novodobé otroky sloužící moderním otrokářům – nadnárodním korporacím. Vzhledem k často nepřekonatelným kulturním rozdílům hostitelů a příchozích vytváří imigrace nedorozumění a konflikty. Přesun populace Třetího světa do Evropy navíc rozhodně není řešením jeho problémů, naopak je prohlubuje.

Budeme-li volně parafrázovat slova Dominique Vennera:

„Tím, že bráníme identitu všech národů v jejich domovinách, zároveň protestujeme proti zločinu v podobě plánovaného vytlačení Čechů a ostatních Evropanů z jejich zemí.“

Imigrace z mimoevropských zemí do Evropy v posledních desetiletích dosáhla již takových rozměrů, že je tím ohrožena její samotná biologická a kulturní podstata. Především v západní části kontinentu jsou příslušníci evropských národů postupně stále rychleji nahrazováni přistěhovalci z Afriky a Asie. Přestože v zemích bývalého Východního bloku, včetně ČR, situace zatím není zdaleka tak katastrofální, stačí se projít ve večerních hodinách centrem Prahy a srovnat situaci se stavem před pár lety, rozdíl v etnickém složení populace je markantní. Navíc vzhledem ke členství ČR v Evropské unii, mezi jejíž „základní pilíře“ patří volný pohyb osob a snahám bruselských sociálních inženýrů prosadit návrh na rovnoměrné rozdělování imigrantů mezi členské státy, je příliv uprchlíků do Evropy opravdu vážným rizikem i pro naši vlast. Chceme proto smrtelnému nebezpečí předcházet, nikoliv za pár let hasit rozsáhlý požár tak jako dnes obyvatelé západní Evropy.

Jako jediné mírové řešení problému imigrace a velké výměny evropského obyvatelstva vidíme jejich co nejrychlejší zastavení a v brzké době potom odstartování procesu reemigrace, tedy postupného návratu kulturně odlišných přistěhovalců do jejich původních vlastí. Jsme si vědomi, že ani toto naše řešení se nebude řadě lidí zdát absolutně spravedlivé. Může však zabránit mnohem větším problémům, které nás v případě udržování status quo v podobě dalšího nárůstu počtu migrantů bezpochyby čekají.

K tomu, aby se tento proces mohl uskutečnit, musí evropské státy přispět mimo jiné takovou zahraniční politikou a konkrétní pomocí, které povedou v domovinách imigrantů ke stabilizaci politické a bezpečnostní situace, růstu životní úrovně a jejich ekonomické soběstačnosti. Evropské národy musí opustit NATO, které již dávno není obranným paktem zaručujícím jim bezpečnost. Naopak je mocenským nástrojem USA sloužícímu k destabilizaci Evropy, Ruska či arabského světa, tedy potencionálních geopolitických soupeřů USA. Vývoz liberální demokracie, různé barevné revoluce či arabská jara nejsou v zájmu Evropanů, naopak jsou s těmito zájmy v zásadním rozporu. Stavíme se velmi kriticky vůči působení nadnárodních společností ze Západu v rozvojových zemích a institucí jako je Mezinárodní měnový fond tamtéž. Sympatizujeme s neevropskými národy, které se dokázaly či se alespoň pokusily tomuto systému vymanit a žít ve svých zemích svobodně dle svých tradic. Zároveň však žádáme totéž právo pro Evropany!

Někdo může namítat, že odchod imigrantů zpět již není možný. Naše odpověď na tuto námitku zní: Proč by nebyl? Budoucnost je otevřená a najde-li se dostatečně silná vůle jakoukoliv vizi uskutečnit, možné je prakticky vše. Když mohl několik desetiletí probíhat příchod migrantů do Evropy, nevidíme důvod, proč by zrovna tak nemohli postupně odejít. Jako pouze dočasné řešení problémů spojených s přítomností cizích kultur v Evropě vidíme komunitaristickou formu, která umožní všem stranám zachování si vlastní identity. V kontaktu s úřady či domácí populací musí pochopitelně hosté dodržovat tamní pravidla. Naopak zcela odmítáme model asimilace, ten je podle nás možný pouze v rámci blízce si příbuzných kultur, v našem případě Evropy a jejích národů.

Součástí „Velké výměny“ evropského obyvatelstva je také stále častěji diskutovaná islamizace. I my v ní vidíme vážný problém. Vnímáme islám jako do velké míry nekompatibilní s evropskou tradicí a zvyklostmi. Chápeme však islamizaci pouze jako součást hlubšího problému, který je zastřešen teorií multikulturalismu. Náboženství je nezanedbatelnou, ovšem ne jedinou a nejdůležitější složkou lidské identity. Islám považujeme za jedno z tradičních velkých světových náboženství, které má ve svých přirozených oblastech své místo a plné právo na existenci. Jsme si vědomi, že se zdaleka nejedná o stejnorodý proud i toho, že na jeho radikalizaci a expanzi radikálních směrů má nemalý vliv katastrofální zahraniční politika Západu. Podpora „arabských jar“ a takzvaných rebelů vedla k destabilizaci a rozpadu několika fungujících států a k posílení pozic fundamentalistů na Blízkém východě. Tento fakt v kombinaci s liberální imigrační politikou tvoří na evropské půdě doslova smrtící koktejl. Poslední události ve Francii, Belgii či Dánsku jsou toho důkazem. Z výše uvedených důvodů se rozhodně nemůžeme ztotožnit s postoji iniciativ typu Islám v České republice nechceme. Bojovat proti určitému náboženství a chápat jej jako univerzální zlo je nesmysl a historie nám v tomto dává zapravdu. Myslet si, že, když se například africký přistěhovalec zřekne „zlého“ islámu a přestoupí na křesťanství, stane se Evropanem, je naprosto zcestné. Problém je nahrazování domácí populace kulturně cizorodým živlem, ne muslimové jako takoví. Příznivci nejrůznějších „protiislámských“ platforem zároveň zpravidla jako protiváhu nepřátelskému islámu staví současný amerikanizovaný Západ pod nadvládou ideologie liberalismu charakteristické vypjatým individualismem a tupým konzumerismem. Jako identitáři se jednoznačně stavíme proti této zhoubné ideologii. Reemigrace sama o sobě by neměla smysl, pokud by ji neprovázela razantní kulturní a morální obroda evropských národů.