Evropa čelí smrtelnému ohrožení, možná největší hrozbě, jaké kdy čelila. Každý den připlouvají stovky, či tisíce nelegálních migrantů ke břehům Evropy, jen pár set kilometrů dělí evropskou půdu od bojových pozic Islámského státu a miliony neevropských přistěhovalců se již v Evropě nachází. V mnoha zemích Evropy již začínají přistěhovalci tvořit značnou část obyvatel velkých měst a mnohdy i většinu v mladších věkových skupinách.
Je tomu tak i ve Vídni, městě, u něhož bylo odraženo spojenými silami několika národů osmanské tažení na Evropu v roce 1683. Rakouští identitáři uspořádali manifestaci, nazvanou „Proti velké výměně“ která upozorňovala na fakt, že původní Evropané jsou nahrazováni imigranty bez vztahu k zemi, ve které žijí a s naprosto odlišnými sociálními a kulturními návyky a tradicemi. Vzhledem k tomu, že akce nebyla pojata pouze jako protest proti tomuto dění v Rakousku, ale v celé Evropě, složení návštěvníků akce tomu odpovídalo. Kromě naší české skupiny aktivistů a sympatizantů Generace Identity přijaly pozvání rakouských kamarádů skupiny identitářů z mnoha zemí Evropy.
Ve vídeňské čtvrti Favoriten jsme se tak po našem příjezdu setkali s aktivisty z Francie, Německa, Itálie a Slovinska. Favoriten bývalo dělnickou čtvrtí a nachází se na jižním okraji Vídně – dnes se stalo obludnou výkladní skříní multikulturalismu a bez váhání ho můžeme doporučit každému, kdo by se chtěl podívat, jak dost možná budou vypadat i česká města poté, co je začnou ve velkém obsazovat přistěhovalci z Asie a Afriky. Jako Evropané jsme zde byli jednoznačně v menšině, a to navzdory tomu, že toho dne počet zvyšovalo zhruba 400-500 identitářů a paradoxně také podobný počet zfanatizovaných „antifašistů“, kteří se spolu s přistěhovalci pokoušeli manifestaci blokovat.
Pochod vyrazil okolo 13:00 z náměstí Columbusplatz a za skandování hesel jako: „Europa, jugend, Reconquista“ (Evropa, mládež, reconquista) nebo „Heimat, freiheit, tradition – multikulti endstation“ (Vlast, svoboda, tradice – konečná pro multikulti) prošel se záplavou žlutých a černých vlajek s lambdou – symbolem identitárního hnutí – mezi pokřikujícími „antifašisty“ a přistěhovalci na nedaleké náměstí Reumannplatz, kde zazněly projevy například Martina Sellnera, aktivisty Identitäre Bewegung Wien nebo Jeana-Davida Cattina, který na začátku května mluvil na naší přednášce v Ústí nad Labem.
Po ukončení akce jsme se rozešli s tím, že se s ostatními skupinami zanedlouho sejdeme v jedné z vídeňských hospůdek. Toto rozhodnutí nám přineslo sice nepříliš příjemnou, ale bezpochyby cennou zkušenost, která nás jen utvrdila v tom, že to co děláme je správné. Nedaleko od místa začátku manifestace jsme narazili na dav účastníků protiakce – byli jsme zpozorováni a po chvilce byla naše asi desetičlenná skupinka napadena pepřovými spreji, které normální lidé nosí na ochranu. Dav snad tří set imigrantů a „antifašistů“ nás zatlačil ke kraji ulice, kde jsme zaujali obranou pozici ve dveřích do jednoho z místních obchodů. Nastala kuriozní situace. Stáli jsme ve dveřích a koukali na mnohonásobně větší skupinu, která se zastavila několik metrů od nás, skandovala, házela petlahve a stříkala nám už důvěrně známý pepřák. Na nic jiného se ovšem nezmohla, přesto že trvalo dvě nebo tři minuty než na místo přiběhla skupina policejních těžkooděnců a prostor mezi námi přehradila. Trvalo zhruba ještě půl hodiny než se větší část protidemonstrantů přesunula dál a policisté nás odvedli k metru.
Poté jsme se přesunuli do zmiňovaného restauračního podniku, kde příjemné posezení s aktivisty z jiných zemí v přátelské atmosféře evropského kamarádství bylo pozitivní tečkou za tímto rušným dnem. Mimo jiné jsme se dověděli, že zhruba ve stejnou dobu kdy jsme čelili obležení, „antifašisté“ se pokusili napadnout jednu z identitárních skupin na nádraží. K jejich smůle však počty byly vyrovnané a bez třicetinásobné přesily dopadli – jako Turci u Vídně v roce 1683.
Evropa – Mládež – Reconquista!