Sarah Wildmanová
Zastánci bělošské nadřazenosti pochodovali v pátek (11. srpna 2017) virginským městem Charlottesville s pochodněmi a pokřiky „Nenecháme se nahradit“ a „Nenecháme Židy, aby nás nahradili (v originále velmi podobně znějící “You will not replace us” a “Jews will not replace us”- pozn. překl.).
Pro řadu Američanů to byl šokující pohled, v Evropě se však představa, že bělošská křesťanská identita se kvůli multikulturalismu a etnické diverzitě ocitají v ohrožení, stala všeobecně rozšířeným leitmotivem krajní pravice.
A skutečně, předseda holandské krajně pravicové Strany pro svobodu Geert Wilders v neděli na Twitter napsal: „Naše obyvatelstvo čelí výměně. Dost!“. Strach z „výměny“ také dlouhodobě slouží jako jeden z hlavních jednotících prvků evropského mládežnického alternativně pravicového hnutí Generace identity.
Nemalý podíl na rozšíření tohoto pojmu a myšlenky bývá připisován velice kontroverznímu francouzskému filozofovi Renaudu Camusovi (zde a zde). Ten tvrdí, že evropská civilizace a identita čelí nebezpečí pohlcení masovou imigrací, především z muslimských zemí – což jako první ve svých spiscích označil za „Velkou výměnu“.
Rozhodla jsem s Camusem spojit a zeptat se ho, co si myslí o tom, že neonacisté a bělošští nacionalisté ve Spojených státech užívají slogany podle všeho ovlivněné jeho myšlenkami (ať už si to uvědomují či nikoliv).
Tvrzení, že by jeho myšlenky mohly mít jakoukoliv spojitost s bílými nacionalisty pochodujícími ve Virginii, ho podle všeho překvapilo. Odsoudil násilí a vehementně popřel jakékoliv spojení s nacismem: „Pokud ti lidé jsou nacisté a/nebo antisemité, nebo se dopustili násilností – samozřejmě jsem proti něčemu takovému a nemohu říci, že by vycházeli z mých myšlenek.“
Jak však dodal: „Velice snadno dokáži pochopit, proč lidé v Americe skandují ‚Nenecháme se nahradit‘ a plně s tím souhlasím.“
Následuje mírně zkrácený přepis našeho rozhovoru.
Sarah Wildmanová:
Mohlo byste nám něco málo říct ke své filozofii, a zda se podle vás dá uplatňovat i v amerických podmínkách?
Renaud Camus:
Řekl bych, že ji lze aplikovat všude na světě. Výměna je totiž samou podstatou modernity, v níž jsou věci nahrazovány průmyslem. Stejně tak ale i další objekty nebo krajina – všechno je nahrazováno; nelze to oddělit od života v naší době. Platí to i pro Ameriku, ostatně tak jako celý svět.
Sarah Wildmanová:
Pokud se nemýlím, vy se ve svém díle soustředíte spíše na Evropu, imigraci a islám. Mohl byste říci, zda se vaše myšlenka „Velké výměny“ specificky vztahuje – nebo snad nevztahuje – na muslimskou imigraci?
Renaud Camus:
Ne, tak bych to neřekl.
Sarah Wildmanová:
Dobře…
Renaud Camus:
Výměna je totiž širší fenomén. Islám a muslimská imigrace je prostě jen konkrétní formou, již na sebe tento proces bere v západní Evropě obecně a ve Francii zvlášť. Celý problém je pak o to horší, že islám je velice silná kultura a civilizace s vlastním jazykem i náboženstvím. Není ale zásadní pro myšlenku výměny – vždyť Velkou výměnu na západě Evropy pohání právě tak černá Afrika, jako maghrebští Severoafričané.
Sarah Wildmanová:
Ale jde přece o výměnu bílé, křesťanské Evropy – nebo to platí i obecněji?
Renaud Camus:
Ano, jde o západní civilizaci jako takovou, jíž je křesťanství ústředním stavebním kamenem. Nejde ale jen o něj – hovořit bychom mohli také o evropské židovské civilizaci, evropské svobodomyslné civilizaci či evropské tradici, postupně nahrazované jinou skupinou. Když vyměníte obyvatelstvo, pochopitelně nemůžete očekávat pokračování téže civilizace.
Sarah Wildmanová:
A to je podle vás nebezpečné? Tato „výměna“, není to přínos, ale vždy něco negativního?
Renaud Camus:
Jistě, velice negativního. Už jen samotná představa nahrazení všeho něčím úplně jiným je děsivá, katastrofálně špatná. Jde o ten nejhorší totalitarismus dnešního světa. Takže ano, podle mě je prostě strašné, že by se například svět měl stát souborem turistických atrakcí namísto normálních míst, tak jako je Las Vegas náhražkou za Benátky. Nebo zábavní parky za přírodu či přírodní památky. Všechno ustupuje masové výrobě, což je podle mě špatně v prvé řadě proto, že důstojnost člověka spočívá v jeho nenahraditelnosti. Největší noční můrou tak pro mě je „nahraditelný člověk“, tedy někdo, koho lze v každém daném momentě nahradit někým či něčím jiným.
To je naprosto hrůzné a to nejhorší, co svět potkalo od nacismu.
Sarah Wildmanová:
Na videu z července 2016 zmiňujete, že kampaň Donalda Trumpa se do jisté míry pojí i s touto myšlenkou a obavami z nahrazení. Co byste řekl k tomu, jak – a zda vůbec – může být podpora bělošských nacionalistů vyjadřovaná Trumpovi součástí téhož dialogu nebo obav?
Renaud Camus:
Trump je samozřejmě velice komplexní postava, protože svou osobní kulturou na mě působí jako součást oné výměny. Například jeho postoj k ekologii mi je naprosto odpudivý… Velký dojem na mě neudělaly ani záběry jeho bytu, plného hrozných a umělých věcí. Náleží tak podle všeho ke kompletně falešnému, umělému světu.
Na druhé straně však zdá se nesouhlasí s masivní imigrací do Ameriky, což ho situuje do tábora odpůrců výměny. Proto k němu nemám jednoznačný postoj, rozhodně bych se však neoznačil za zapáleného trumpistu. Souhlasím ovšem s jeho skeptickým postojem k masivní imigraci, to ano.
Sarah Wildmanová:
Bělošští nacionalisté v Charlottesville skandovali „Nenecháme se nahradit“ a „Nenecháme Židy, aby nás nahradili“. Myslíte si, že tyto pocity znepokojení z výměny vycházejí z vámi formulovaných myšlenek?
Renaud Camus:
Odpor proti tomu být nahrazen je v lidech zakořeněn nesmírně silně, není jim ho třeba vkládat do srdcí a do hlav.
Touha nebýt nahrazen přece byla středobodem odporu vůči kolonialismu. Nechuť lidí v Indii nebo Africe být něčí kolonií nerozlučně patří k duchu vzdoru výměně. Lidé nestojí o to, aby na jejich území přišel někdo jiný a začal tam měnit jejich kulturu, náboženství, způsob života, stravování nebo oblékání.
Tento strach pramení ze samotné podstaty lidství. Být člověk znamená nebýt něčím snadno nahraditelným, tedy nebýt objektem, věcí.
Sarah Wildmanová:
Ale neznepokojuje vás, že se této myšlenky chopili bělošští nacionalisté? Ti vystupují například také proti Židům a Afroameričanům. Nemáte z toho obavy?
Renaud Camus:
Pochodují proti Židům? Jsou to nacisté? Pak nemohli vyjít z mých myšlenek, sám jsem totiž naprostým opakem čehokoliv takového.
Pokud jsou ti lidé nacisté a/nebo antisemité, nebo pokud někoho napadají, samozřejmě jsem proti něčemu takovému a nemůžu je označit za lidi inspirované mými myšlenkami. Žádné násilí rozhodně neschvaluji, ať už vychází odkudkoliv. Moje miniaturní politická strana se ostatně jmenuje „Nevinnost“ – jsem velice striktně proti násilí.
Sarah Wildmanová:
Takže násilnosti v Charlottesville odsuzujete? Rozumím tomu správně?
Renaud Camus:
Ale jistě, v plném rozsahu a bezvýhradně.
Sarah Wildmanová:
Takže i když skandovali „Nenecháme se nahradit“, myslíte, že prostě jen dovedli tuto myšlenku do bodu, kde byste ji už nepodpořil? A někteří samozřejmě užívali nacistickou symboliku, což tedy nepodporujete? Někteří užívali nacistickou symboliku, svastiky.
Renaud Camus:
A to se mě vážně ptáte, jestli podporuju něco takového?! Podle mě je to hanebné, odporné. Dokáži velice snadno pochopit, proč lidé v Americe „nechtějí být nahrazeni“ a ztotožňuji se s tím. Ale pokud jsou to nacisté nebo najíždí auty do lidí, jsem tím zhnusen.
Možná, že házíte různé typy lidí do jednoho pytle – skutečně jsou všichni stejní? Snažíte se říct, že všichni lidé, kteří pochodovali a skandovali „Nenecháme se nahradit“, jsou nacisté?
Sarah Wildmanová:
Ne, to jsem říct nechtěla. Samozřejmě nemůžu vědět, kam patří každý jeden z nich, ale USA podle mě zažívají obrodu řekněme bělošského nacionalismu a pronacistické sympatie se zdají být na vzestupu.
Renaud Camus:
Bělošský nacionalismus a nacismus – to jsou dvě hodně odlišné věci
Sarah Wildmanová:
Tak počkat – mohl byste to zopakovat? Bělošský nacionalismus a nacismus jsou tedy podle vás dvě různé věci?
Renaud Camus:
Jistě, hodně odlišné – alespoň tedy doufám. Sice bych se sám za bílého nacionalistu neoznačil, protože se to pro mé myšlení a vyjadřování příliš nehodí, přesto celkem chápu znepokojení bělochů na celém světě kvůli vlastní budoucnosti. Nejpalčivější je to asi v Jižní Africe, kde je situace bělochů velice dramatická.
Sarah Wildmanová:
Považujete svou ideologii nebo filozofii za rasistickou? A je podle vás rasismus vůbec něco negativního?
Renaud Camus:
Těžko pokládat obecný koncept světa nebo sebe samého za „rasistický“, když to slovo dnes dávno nabylo jakýsi úplně odlišný význam.
Každopádně si ale myslím, že rasy existují, a všechny jsou nesmírně drahocenné, jako ostatně všechno – pohlaví, kultury, civilizace, soukromý majetek, národy – co lidem pomáhá vzdorovat všeobecné zaměnitelnosti a činí každého člověka jedinečným a nenahraditelným.
Jedna z tragédií modernity myslím spočívá v tom, že antirasismus chápe pojem „rasy“ úplně stejně pseudovědecky a nesmírně omezeně jako kdysi „rasisté“ před ním.
Modlím se za zachování všech ras, počínaje těmi nejohroženějšími.
Sarah Wildmanová:
A to jsou které?
Renaud Camus:
No zřejmě ta bílá, z tradičně vymezených „ras“ zdaleka nejméně početná. Díky svému výsadnímu postavení, kterého dlouho požívala, by se dala nazvat aristokracií světa.
Řekl bych taky, že francouzská rasa, nebo tedy spíše francouzský národ ve všech svých rozměrech – etnickém, kulturním, civilizačním – je obzvlášť ohrožen: rychle ztrácí své teritorium, kde se jeho vlastní kultura a civilizace stává jen jednou z mnoha, a to ještě tou rozhodně ne nejdynamičtější, a národ tak zažívá prudkou kolonizaci.
Sarah Wildmanová:
Je možná koexistence? Lze podle vás uskutečnit myšlenku multikulturalismu?
Renaud Camus:
Možné je leccos, jistě ale není žádoucí tvořit něco podobného uměle tam, kde to předtím nebylo. Plodí to násilí, zločinnost, nedůvěru, trápení a ošklivost.
Sarah Wildmanová:
Ale bělošští nacionalisté, kteří skandovali o nahrazování, jsou kromě dalších skupin i proti Afroameričanům a Židům. Obě skupiny však už v Americe přítomné jsou. Jak to tedy zapadá do vaší ideje výměny?
Renaud Camus:
Zdá se, že jsme se nepochopili. Ptáte se mě na lidi z Charlottesville, jako bych snad byl odborníkem na danou problematiku. Já o nich ale před třemi dny slyšel poprvé v životě a rozhodně vám nedokáži říct, kdo jsou, ani co chtějí. Myslím a doufám ale, že ne všichni budou takoví, jak by člověk usoudil z popisu většiny médií, tedy rasisté, neonacisté a zastánci bělošské nadřazenosti.
Osobně se pak naprosto dokáži ztotožnit s heslem „Nenecháme se nahradit“ a myslím, že Američané se zcela právem obávají, že jejich země, jedna ze dvou hlavních opor západní civilizace, se promění v další chudou, zpustlou, velice násilnou a otupělou čtvrť „globální vesnice“.
Zdroj: vox.com