V dnešním příspěvku bychom vám rádi představili jednu z ohrožených památek naší vlasti. Řadě z vás však bude pravděpodobně známá. Jedná se o Lázně Kyselka nacházející se v obci Kyselka v Karlovarském kraji. Místo znamenité nejen z pohledu lázeňství, ale také z pohledu uměleckohistorického, jelikož bývalé lázně tvoří významný architektonický celek s bohatou historií.
Historie
Místo bylo již kolem 10. a 11. století osídleno řádem cisterciáků. Z první poloviny 16. století se nám dochovaly zmínky o léčivých pramenech, vyvěrajících právě z vrchu Bučina. Kolem roku 1790 za dob majitelů Černínů byl tento pramen již stáčen a rozesílán. O pravidelném exportu se však dá mluvit až o tři roky později za vlastnictví hrabětem Janem Josefem Stiebarem z Buttenheimu.
Lázně jako takové zde vznikají až za manželů Wilhelma a Antonie von Neuberg, kteří roku 1826 kupují zdejší panství a v průběhu dalších let dávají vzniknout prvním lázeňským stavbám. Významnou událostí v historii lázní byla bezpochyby návštěva řeckého krále Otty I., po němž byl pojmenován kysibelský pramen.
Kolem poloviny 19. století si Ottův pramen pronajímá Heinrich Mattoni a roku 1868 ho začíná stáčet do skleněných lahví vyvážených do celého světa. V roce 1873 Mattoni kupuje celé panství a spolu s rozvojem svého obchodu s minerální vodou nechává vystavět nové lázně. Budovy léčebných domů, hotelů, kolonád a promenádních cest jsou stavěny v tehdy oblíbeném slohu historismu. Mimo tyto objekty byla vystavěna také vlastní elektrárna a železniční trať. Celkový romantický ráz budov pak dotváří krajina, do níž nebylo nijak významně zasahováno.
Záhy po Mattoniho smrti tato zlatá éra končí. Následkem světových válek u nás lázeňství značně upadá, lázně Kyselka byly zestátněny a posléze využívány jako dětská léčebna. Po roce 1989 již zcela ztrácí svou lázeňskou funkci. V letech 1991 a 1993 dochází k jejich privatizaci a častému střídání majitelů, jejichž nezájem způsobil značné chátrání objektu. Jedná se mimo jiné i o posledního vlastníka části lázní a to firmu C.T.S. – DUO s.r.o. (firma se v roce 2012 přejmenovala na RIS Revitalizační investiční společnost s.r.o.), jenž nemovitosti vlastnila v letech 2006 až 2013, kdy svůj majetek převedla na o.p.s. Lázně Kyselka.
Současnost
V majetku o.p.s. Lázně Kyselka je tedy celkem osm budov, dalších šest pak vlastní Karlovarské minerální vody, v jejichž čele stojí Alessandro Pasquale. o.p.s. Lázně Kyselka vznikly z iniciativy vlastníka Karlovarské minerální vody. Mezi další zakladatele patří Statutární město Karlovy Vary, Obec Kyselka a Revitalizační investiční společnost s.r.o.
Důležité je zmínit, že původně se jak společnost RIS tak KMV snažili o sejmutí památkové ochrany těchto historických budov. To se naštěstí nepodařilo, nicméně i tak obě společnosti nadále svým přístupem areálu spíše škodili a nijak významně nezamezili jeho chátrání. S podivem je to zejména u společnosti KMV, která je přímým dědicem Mattoniho životního díla. U společnosti, jejíž roční obrat činí několik miliard a která se i přes to odvolávala na nedostatek finančních zdrojů k opravě objektů.
Tristní situace se kolem roku 2013 začala postupně měnit. Na památkových objektech byly zahájeny opravy. Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR (ASORKD) však vyjádřila obavy ohledně zvoleného postupu při opravě chráněných objektů. K tomuto tématu Asociace natočila i několik videí, která jsou ke zhlédnutí na youtube.com. ASORKD hraje v otázce lázní Kyselka důležitou roli. Její představitelé již řadu let upozorňují na nevhodný přístup a zvláštní postupy při ochraně nejen historických budov ale rovněž i celého komplexu. Svou nevalnou roli v celé kauze však sehrála i veřejná správa, jež se na rozhodnutích ohledně památkové ochrany budov podílela.
V současnosti je část z těchto objektů po celkové obnově, a protože znovuotevření lázní se neplánuje, slouží například Löschnerův pavilon jako muzeum. I přesto však řada objektů nadále podléhá zkáze. Při návštěvě bývalých lázní se musí i laik pozastavit nad zvolenými postupy při tolik propagované rekonstrukci objektu. Zvolené způsoby revitalizace tak spíše vyvolávají dohady, zda-li někomu jde opravdu o záchranu objektu. Nebo snad jen majitelé čekají, až některé z neopravených budov časem spadnou?
Lázním Kyselka však byla a stále je věnována velká pozornost, díky které se areálu dostává alespoň částečné péče. Kolik podobných objektů však bez povšimnutí v naší zemi stálé chátrá?
Kolektiv Generace Solidarity
