Akcí k zajištění budoucnosti rakouské identity

Autor: John Lambton

Chceme být hnutím, které zastupuje zájmy většiny rakouského obyvatelstva a zájmy etnických Rakušanů. V širším měřítku také chceme bránit zájmy všech Evropanů. V prostředí Evropy 21. století pokládám existenci takových organizací hájících etnokulturní identitu své země – jako je ta naše – za velice důležitou. Kromě nás nikdo takový není.

Rozhovor s Alexanderem Markovicsem se uskutečnil v září 2015.

John Lambton: Pověz nám něco málo o identitárním hnutí a svém působení v jeho řadách.

Alexander Markovics: Jmenuji se Alexander Markovics, je mi 24 let a studuji politologii a historii na Vídeňské univerzitě. V roce 2012 jsem založil rakouské identitární hnutí a naše skupina byla první podobnou v celém Německu a Rakousku. Generace identity klade důraz na obranu naší kulturní identity – tedy etnicity na jedné a kultury na straně druhé. Jsme pevně přesvědčeni, že ji ohrožuje politika tzv. „Velké výměny“ – tedy současného neustálého snižování podílu (i počtu) etnických Evropanů a setrvalého nárůstu imigrace. Po završení tohoto procesu nezbydou v Rakousku žádní Rakušané a v Evropě Evropané. To samozřejmě odmítáme a chceme tomu zabránit. Naší zbraní je občanská neposlušnost, tedy pořádání demonstrací. Také provádíme přímé akce jako bylo obsazení vídeňského sídla Agentury Evropské unie pro základní práva nebo blokáda rakouské dálnice A4 za účelem zastavení masové imigrace prostřednictvím azylového systému. Identitární hnutí považujeme za hnutí odporu; hnutí nenásilného odporu proti politice masové imigrace.

JL: Vnímáš GI spíš jako skupinu usilující především o navýšení povědomí společnosti o určitých problémech nebo o aktivní společenskou změnu, a čím lze podle tebe nejlépe vybudit Evropany, aby se vzepřeli vládnoucímu multikulturnímu ideálu?

AM: Společenské povědomí a změnu samotnou od sebe podle mě nejde snadno oddělit. Než něco změníte, musíte o tom nejprve vědět. Naším prvním cílem coby politické skupiny je rozšířit mezi lidmi povědomí o „Velké výměně,“ selhání multikulturalismu, platného azylového systému a také islamizaci. Následně chceme, aby lidé znali naše cíle a programové návrhy. Plánujeme naše akce a prohlášení tak, abychom dostali jisté otázky do centra pozornosti. Nedávno jsme spustili kampaň „Zajistěme hranice, zajistěme budoucnost,“ která spočívá v posílení vlastenecké solidarity mezi Rakušany, aby se dokázali postavit proti zřizování azylových center ve vesničkách s méně než 200 obyvateli, kam rakouská vláda posílá někdy i tři stovky žadatelů o azyl. Snažíme se v odporu proti této vládní politice spojit lidi v dotčených obcích i celé zemi. Pokoušíme se jim ukázat, že s tím skutečně mají možnost něco udělat, většina z nich totiž propadla apatii. Domnívají se, že se situací už se nedá nic dělat – a to musíme změnit. Začít se dá akty občanské neposlušnosti: obstrukcemi budování uprchlických center nebo blokádou k nim vedoucích cest či zařízení samotných. Jelikož vláda to odmítá udělat, lidé také mohou sami vztyčit hraniční zábrany. O to nám v posledku jde: vytvořit proti této protinárodní vládě vlasteneckou občanskou společnost.

JL: Chcete přísnější imigrační pravidla nebo dokonce úplné ukončení imigrace. Co bys ale řekl o menšinách, které už v evropských zemích žijí?

AM: Pokud máš na mysli historické evropské menšiny, tak my identitáři věříme v etnopluralismus, tedy že národu přísluší jeho země a v případě jistých menšin – jako jsou třeba Slováci a Chorvati v Burgenlandu nebo Slovinci v Korutanech – chápeme jako naši povinnost coby většinového obyvatelstva zachovat i jejich identitu, protože třeba Chorvati byli odjakživa součástí našeho státu i staré Rakouské říše. Patří tedy k Rakousku a nepotřebujeme je „předělávat“ na Rakušany – spíše jim chceme umožnit zachovat si jedinečnou identitu coby Chorvaté a Slovinci v rámci Rakouska.

JL: Spousta lidí prosazuje tezi, že bychom neměli vnímat barvu, pohlaví nebo sexuální orientaci. Jak bys je přesvědčil změnit postoj?

AM: Podobně jako při nedávném rozhovoru s vysoce postaveným lidovcem (ÖVP), který skutečně podporuje masovou imigraci. Řekl jsem mu: „Pojď se mnou do 10. vídeňského obvodu (Favoriten)“ – v ulici Quellenstraße tam žije asi 70% imigrantů – „pojďme se tam pozdě večer projít, pak se na situaci v Rakousku budeš dívat úplně jinak.“ Nedokázal mi to nijak vyvrátit ani kontrovat, protože mu bylo jasné, že když tam přijde ve svém obleku, nejspíš ho okradnou nebo napadnou. To je podle mého soudu nejúčinnější argument k přesvědčení levičáků a liberálů po celé Evropě. Vezměte je do imigrantské čtvrti nebo je přesvědčte jít do „no-go zóny“ a potom myslím své vnímání imigrační politiky úplně promění. A když ne, budete mít alespoň jistotu, že nenávidí své kořeny, národ i vlastní zemi a další pokusy otevřít jim oči postrádají smysl.

JL: Západní společnosti podle všeho snáze skousávají politické organizace neevropských skupin, jako třeba muslimská sdružení v Rakousku atp. Běžně narazíme na hnutí zastupující různé náboženské či etnické menšiny. Snažíte se stát něčím podobným? V Americe například funguje NAACP. Chcete být svým způsobem skupinou na ochranu práv etnických Evropanů?

AM: Početné organizace stavící se za práva menšin v Evropě i Americe nepovažuji za projev otevřenosti nebo tolerance, ale spíše za následek desetiletí indoktrinace nenávistí k vlastnímu. Tak tomu je v USA i západní Evropě a proto vidíme v Rakousku i Německu tolik aktivistů, kteří vítají „uprchlíky.“ Ale ano, skutečně chceme být hnutím, které zastupuje zájmy většiny rakouského obyvatelstva a zájmy etnických Rakušanů. V širším měřítku také chceme bránit zájmy všech Evropanů. V prostředí Evropy 21. století pokládám existenci takových organizací hájících etno-kulturní identitu své země – jako je ta naše – za velice důležitou. Kromě nás nikdo takový není.

JL: Hodně krajně pravicových hnutí mluví o „genocidě bělochů“ – nebo jak jsi říkal „Velké výměně“ – a viní z poklesu počtu původních Evropanů imigraci. Není ale skutečným problémem nízká porodnost v evropských zemích, tedy jednoduše fakt, že Evropané nemají dost dětí? Myslíš, že japonské upřednostňování automatizace namísto imigrace může být praktickou ekonomickou alternativou? Co je podle tebe nejlepším protiargumentem obhajoby imigrace z ekonomických pozic?

AM: Myslím, že máš naprostou pravdu. Podle mě není na místě mluvit o genocidě, protože opatření v Rakousku i dalších evropských zemích rakouští, němečtí nebo francouzští politici nejen že snášejí, ale často dokonce vítají. Takže se nejedná o nějakou genocidu prováděnou zvenčí cizí mocností na podmaněném obyvatelstvu, ale spíš o sebevraždu na kolektivní úrovni, kterou považuji za následek indoktrinace sebenenávistí, jíž jsme svědky. Jak vidíme v Japonsku, Číně i jinde, problémem není stagnující či klesající počet obyvatelstva jako takový. Něco jiného však samozřejmě je, když tento vývoj vede k postupnému vymizení celé populace. Pokud se zamyslíme nad imigrační krizí v Evropě a jejími ideologickými kořeny, nesmíme přehlížet ani pro kapitalismus typickou víru či dokonce kult trvalého hospodářského růstu, neoddělitelné od politiky Velké výměny. Chcete-li zastavit Velkou výměnu, musíte také přestat pracovat s logikou trvalého růstu.

Musíte se zamyslet nad odlišnou podobou ekonomiky, což považuji za další krok následující po uzavření evropských hranic. Teprve potom se dá začít provádět taková politika, která pozvedne vlastenecké cítění i evropskou porodnost. Musíme se odvrátit od této náboženské víry v nepřetržitý růst a uvědomit si, že naše planeta má omezené zdroje, Evropa také – a s omezenými zdroji nelze růst donekonečna. Takže je třeba dobře hospodařit s danými prostředky a uznat limity možností růstu. Jestliže vaše společnost dlouhodobě spotřebovává více zboží a zdrojů, než jich dokáže vyprodukovat, měli byste takový systém přehodnotit a změnit. Nekonečný globální růst nakonec povede až ke zničení našich ekonomik, ekologickým katastrofám a přelidnění, což považuji za velice vážná ohrožení Evropy.

JL: Ruský filozof a někdejší poradce prezidenta Putina Alexander Dugin bývá označován za jednu z inspirací identitárního hnutí. Kteří myslitelé a díla nejvíce ovlivnily tebe osobně i celé hnutí?

AM: Jak už jsi zmínil, Duginovy myšlenky, vyjádřené mj. v jeho nejnovější knížce Čtvrtá politická teorie, jsou pro nás dosti důležité, jelikož se zabývá kritikou konceptu lidských práv nebo filozofickými koncepty „my“ a „cizí.“ Co se týče identitárních autorů a těch, kteří na hnutí měli zásadní vliv, na prvním místě musím zmínit Alaina de Benoista, pomyslnou „hlavu“ evropské Nové pravice. Za jednoho z největších současných myslitelů ale skutečně pokládám už zmíněného Dugina. Mimo nich nesmím zapomenout ani na další postavu francouzské Nové pravice Guillaume Fayeho. Dále bych zájemcům doporučil současné německé autory sdružené kolem novin Sezession jako Götz Kubitschek a Martin Lichtmesz, jejichž myšlenky jsou v našem hnutí velice vlivné. Když se podíváme trochu zpět, nepochybně bychom neměli opominout německou konzervativní revoluci, z níž můžeme čerpat inspiraci pro budoucí politickou ideologii evropskou oproštěnou od tří hlavních moderních politických směrů: liberalismu, komunismu i fašismu.

JL: Poslední otázka. Co znamená tradiční Rakousko pro tebe osobně?

AM: Rakousko je pro mě zemí, která se na jedné straně vždy snaží uchovávat své kořeny, ale zároveň udržuje pevné vztahy se svými evropskými sousedy – a samozřejmě s Německem. Pochopitelně se nedá sepsat seznam „vlastností tradičního Rakušana,“ protože u identity je nejdůležitější zachovat určité jádro. To se sice může časem proměňovat, musí se tak ale dít přirozeně. Takže tradiční Rakušan nemusí být nasoukaný do lederhosen a rakouské děvče do dirndlu. Jakkoliv k tradičnímu Rakousku tyto věci patří, důležitější je zachování naší kultury a tradic jako takových. Pro nás Vídeňáky jsou to třeba vídeňské písničky, některé i z 15. nebo 16. století, či náš dialekt. V Rakousku dosud máme spoustu místních odlišností a dialektů, každý region má jisté svébytné prvky, a tak nemůžeme mluvit o jediném tradičním Rakousku, ale mnoha tradicích, z nichž se Rakousko skládá. Obecně ale je tradičním Rakušanem člověk, který braní svou zemi, identitu, a také hledí do budoucnosti tím, že svou identitu coby zastaralou nezahazuje, ale pečuje o ni.

Rozhovor s Alexandrem Markovicsem Taking Action to Preserve the Future of Austrian Identity vyšel na stránkách RightOn 22. listopadu 2015.