Autorka: Clare Ellis
Následující text shrnuje cenu švédského programu kulturního obohacení a demografické změny prostřednictvím rozsáhlé imigrace, multikulturalismu a uprchlických kvót. (Snad si textu povšimne i propagandistický lhář z Respektu Josef Bouška, pozn. GI)
Imigrace do Švédska
V prvé řadě nezapomínejme, že ve Švédsku žije méně než 10 milionů lidí. Mezi lety 1998 a 2015 se celková míra imigrace do země vytrvale zvyšovala z méně než 11 000 (podoba s Marxejem Stropnickým čistě náhodná, pozn. GI) na více než 78 000 lidí ročně.
V roce 1960 žilo v zemi téměř 300 tisíc v zahraničí narozených občanů. Dnes se toto číslo zvýšilo o 500% na více než 1,6 milionu neboli 17% celkového obyvatelstva,
V roce 2014 přesáhl počet lidí cizího původu, kam patří lidé narození v zahraničí a lidé, jejichž oba rodiče se narodili za hranicemi, ve Švédsku dva miliony, čili 21,5% obyvatel země. V roce 2015 se dále zvýšil na 22,2%. Takřka čtvrtina ve Švédsku žijících lidí je tedy dnes cizího původu. Jestliže bude stávající vývoj pokračovat, do patnácti let budou lidé cizího původu tvořit třetinu populace.
Podle údajů Statistics Sweden:
V roce 2014… byla pětina lidí ve věku 25-64 narozená v zahraničí. Tento podíl má dle odhadů do roku 2020 vzrůst na čtvrtinu a do roku 2030 se přiblížit třetině. S postupujícím časem poroste i procento v zahraničí narozených starších lidí a v roce 2060 bude i mezi osmdesátníky čtvrtina lidí zahraničního původu.
Většina cizinců nepochází z Evropy, ale z Afriky a západní Asie. Prvními čtyřmi zeměmi původu imigrantů ze zemí mimo EU jsou Irák, Irán, Turecko a Somálsko, následují Libanon, Sýrie a Afghánistán. Bez výjimky se jedná o většinově muslimské země.
V roce 1960 přišlo do skandinávské země jen 348 imigrantů z muslimských zemí, o 50 let později však už tvořili mezi 5 a 10% obyvatelstva (nebo i víc) – tedy mezi půl a více než jedním milionem lidí. Dnes se i toto číslo, následkem pokračující imigrace ze severní Afriky a Středního východu, ilegální imigrace a přílivu mladých muslimů v rámci loňské „migrační krize,“ výrazně navýšilo.
Nízká úroveň zaměstnanosti imigrantů
Největší část imigrantů do Švédska nejsou ekonomičtí imigranti s předem zajištěným zaměstnáním. Jen 14,3% z nich přichází do země jako imigranti-pracovníci. Většina (68,4%) se dostane do Švédska jako uprchlíci nebo v rámci politiky sjednocování rodin.
Uprchlíci a příbuzní migrantů zpravidla nemají požadované dovednosti (vyšší vzdělání a jazykové znalosti) k úspěšné integraci na trhu práce ekonomiky soustředěné na znalosti, vysoce kvalifikované pozice a služby. Proto je 48% dospělých imigrantů v zemi bez práce a 42% se mezi nezaměstnané počítá dlouhodobě.
Naštěstí pro ně ale švédský systém nabízí štědré dávky i bydlení na veřejné náklady.
Sociální náklady
Obyvatelstvo cizího původu spotřebovává dvě třetiny sociální finanční pomoci, což znamená, že náklady na finanční podporu jsou u těchto lidí v přepočtu desetkrát vyšší než u etnických Švédů. Na obyvatele cizího původu vláda vynakládá přes 660 milionů eur (v originále uvedeny částky v kanadských dolarech, převedeny dle kurzu z 22/4/16 – pozn. překl.), zatímco na původní obyvatelstvo – jehož podíl je 83,5% celkové populace – ročně jen 225 milionů.
V třetím největším městě země Malmö tvoří obyvatelé cizího původu přes polovinu populace a tři čtvrtiny z nich žijí na sociálních dávkách.
V posledních letech řada osob švédského veřejného života upozornila na ohrožení sociálního systému, které znamená masová imigrace:
- V roce 2010 předseda švédských sociálních demokratů Henrik Sass Larsen prohlásil: „Nechceme ve jménu humanismu obětovat sociální stát … sociální stát je… společnost vybudovaná na zásadách svobody, rovnosti a solidarity. Masová imigrace… oslabí ekonomické a sociální základy sociálního státu.“
- V roce 2013 ministr pro imigraci Tobias Billström řekl, že imigranti „přicházejí do domácností, kde často bývají jediným příjmem peníze od státu. Je to rozumné?“
- V roce 2015 ekonomický expert Tino Sanandaji vysvětlil, že otevřené hranice nejsou slučitelné se sociálním státem: „Pokud nabídnete štědré sociální dávky všem občanům, a přijít a využít je může úplně každý, pak se o to také mnoho lidí pokusí. A pro malou zemi jako Švédsko se stane matematicky nemožným tyto platby financovat.“ Podívejte se i na toto video.
Vysoká míra zločinnosti
Politika otevřených hranic neznamená zvýšenou zátěž jen pro švédský sociální stát, vytváří také dříve nevídané problémy se zločinem a s ním spojenými finančními náklady pro švédský národ.
Od roku 1975, kdy masová imigrace začala, došlo k prudkému nárůstu zločinnosti. Násilné zločiny se objevují třikrát častěji a počet ohlášených znásilnění vzrostl o 1472%. U obou statistik jsou imigranti první i druhé generace zastoupeni vysoce přes míru svého podílu na populaci.
Dnes se Švédsko „chlubí“ druhou nejvyšší mírou znásilnění na světě – 53,2 ohlášených znásilnění na 100 000 obyvatel. Během necelých deseti let se počet ohlášených znásilnění takřka ztrojnásobil: z 2200 v roce 2003 na více než 6000 v roce 2010. Za období 2002-2012 se také zdvojnásobilo množství ohlášených znásilnění a skupinových znásilnění dětí mladších 15 let.
V roce 2002 tvořili 85% odsouzených za znásilnění na dva a více let cizinci nebo imigranti druhé generace. Švédská Rada pro předcházení zločinu hlásí, že drtivá většina z nich pochází z muslimských zemí.
Počet sexuálních útoků cizinců každým rokem roste. Nedávno za pouhé tři týdny došlo ve 44tisícovém Östersundu k osmi sexuálním útokům „cizích mužů“ na tamější ženy a dívky. Policie varovala ženy, aby raději za tmy samy nevycházely. Místní policejní náčelník Stephen Jerand dodal: „Situace je napjatá. Nikdy jsme nic podobného nezažili. Skoro se tomu nechce věřit.“
Etnické enklávy
Švédská multikulturní politika aktivně i peněžně podporuje imigranty, aby si zachovávali svou svébytnost, což švédskou společnost roztříštilo. Zákon z roku 2010, jehož obsah byl ovšem uplatňován už dříve, vynucuje separatismus imigrantů:
Musí být podporováno zachování a rozvoj kulturního a společenského života etnických, jazykových a náboženských menšin. [1]
Tento postoj a jeho zákonné zakotvení vedly ke vzniku četných paralelních společností a etnických enkláv složených z imigrantů první, druhé a třetí generace s odlišnými kulturními hodnotami a způsobem života – často neslučitelnými se švédskými společenskými a právními normami.
Řada etnických enkláv je označována jako „vyloučené lokality“ či „no-go zóny“, tedy místa, pro něž jsou typické nízká zaměstnanost a vysoká zločinnost, včetně bombových a granátových útoků. Jejich počet vytrvale roste. V roce 1990 byly jen tři, v roce 2004 už 136, a jen o dva roky později 186 „vyloučených lokalit.“
V hlavním městě Stockholmu žije ve 20 takovýchto ghettech asi 75 000 lidí. Úřady nad nimi de facto ztratily kontrolu – když se tam vypraví policie, hasiči nebo záchranáři, ocitají se pod útokem gangů imigrantů. Napadají i novináře. Podnikatelé tyto oblasti opouštějí a kvůli riziku násilí musely být zrušeny dokonce i tamější autobusové linky.
Podle nedávné policejní zprávy asi 55 těchto „vyloučených lokalit“ funguje na bázi paralelních společenství, kde právo zajišťují islámské instituce práva šaría a zločinecké gangy. I pro ně jsou charakteristické vysoká nezaměstnanost, nízká úroveň vzdělání, vysoká zločinnost a islámská radikalizace.
Hasiči a záchranáři si žádají kvůli proti nim namířenému násilí – od fyzických útoků, přes krádeže a loupeže až po ničení vozidel a vybavení – policejní doprovod. Záchranářské odbory si pro vstup do těchto oblastí vyžádaly vojenské ochranné vybavení, jako jsou neprůstřelné vesty a helmy.
Gangy muslimů napadají i policisty, nejčastěji kamením, někdy ale také petardami, zápalnými lahvemi a výbušninami. Vyostření násilí – včetně zločinů páchaných střelnými zbraněmi – v ghettech donutilo policii vybavit svá vozidla neprůstřelnými skly a vyjíždět jen se zálohou: zásah jedné jednotky reagující na stížnost vyžaduje ochranu druhé jednotky.
Přistěhovalecké nepokoje
Četné násilné přistěhovalecké nepokoje už Švédsko stály miliony eur.
Následuje jen několik příkladů z mnoha:
- V roce 2013 stovky muslimských imigrantů několik dní řádily v částech Stockholmu, Gothenburgu a Malmö, kde zapalovali autobusy, auta i budovy – včetně policejních stanic a škol, rozbíjeli okna, ničili majetek a házeli kamení a láhve na zasahující policisty, záchranáře a hasiče.
- Loni propukly násilné střety mezi Turky, Kurdy a dalšími menšinovými etnickými skupinami ve Stockholmu a Malmö. Došlo i na výbušniny, střelné zbraně a granáty.
- Zapalování aut se pro migranty stalo každoročně se rozšiřující tradicí: v roce 1996 policie zaznamenala 219 zásahů u požárů aut, v roce 2006 964 a v roce 2013 už 1372 (jeden zásah může znamenat i více zapálených aut).
Semeništi zločinnosti a nepokojů nejsou jen ghetta, ale také švédská azylová centra:
- Zpráva organizace Swedish National Criminal Investigation ukázala prudký nárůst zločinnosti azylantů jen v loňském roce. Za pouhé tři měsíce (říjen ´15 – leden ´16) v centrech pro ně určených došlo k více než 5000 incidentům, včetně dvou výhružek bombou, čtyř znásilnění, 450 rvaček, 194 výhružek násilím, 58 požárů a devíti loupeží.
- V azylových centrech došlo i k několika nepokojům. 19 nezletilců například v uprchlickém centru pro „děti bez doprovodu“ v Lindås dělalo výtržnosti, napadlo zaměstnance a silně poničilo ubytovací zařízení. V uprchlickém centru ve městě Ljusne se 15 Afghánců zapojilo do násilností, při nichž byli tři lidé zraněni, a jeden zemřel.
Nárůst násilností páchaných přistěhovaleckými gangy, obecné zločinnosti migrantů a uchazečů a azyl, nepokoje, hrozba islamistického terorismu, muslimská radikalizace a problémy s kontrolou hranic napínají policejní zdroje, které nemají k řešení těchto problémů dostatek sil a schopností. Náčelník švédské policie Dan Eliasson nedávno požádal o dalších 4100 policistů a civilních zaměstnanců a navýšení rozpočtu o 200-310 milionů eur kvůli „situaci s migranty, která znamená podstatně více práce pro policii.“
Náklady na uchazeče o azyl
K obřím výdajům na sociální zabezpečení a zvládání zločinnosti obyvatelstva nešvédského původu se přidávají i náklady na uchazeče o azyl.
Po několik desetiletí přijímalo Švédsko každoročně méně než 30 000 uprchlíků. V roce 2014 obdržely tamní orgány přes 81 tisíc žádostí o azyl, většinu z nich od lidí ze Středního východu a severní Afriky. V roce 2015 už jich bylo 162 877 – tedy meziroční dvojnásobný nárůst, a více než osmkrát víc než na přelomu století.
Zpráva MMF vydaná na začátku letošního roku se zabývala ekonomickým dopadem uprchlické invaze na Evropu; obsahovala i předběžné návrhy pro země EU na navýšení rozpočtových výdajů o náklady na uchazeče o azyl v % HDP: Švédsko bude muset zvýšit tento rozpočet asi na 42 milionů eur – trojnásobek výše z roku 2014.
V lednu 2016 oznámila švédská vláda, že vyhostí mezi 60 a 80 tisíci migrantů z roku 2015, jejichž žádostem o azyl nebylo vyhověno. Ekonom Jan Tullberg ze Stockholmské univerzity odhadl, kolik budou zemi stát během svého života uprchlíci, kteří se do skandinávské země dostali za jediný rok. Náklady dle něj dosáhnou za jeden rok u přijatých uprchlíků asi 1,7 miliardy eur.
Jelikož zařazení nově příchozích na pracovní trh trvá v průměru 8 let, kdyby všech 103 tisíc nových imigrantů dalších osm let nepracovalo, stálo by to skoro 15 miliard euro. Jeden rok politiky otevřených dveří bude během života Neevropanů, kteří do země přišli jen loni, stát skoro 67 miliard euro – čtrnáctkrát více než činí švédské výdaje na obranu za rok.
A co uprchlíci, kteří azyl nedostanou? Kromě dávek a bydlení pro žadatele čekající na vyřízení své žádosti, byly náklady na deportaci jednoho člověka vyčísleny na asi 34 000 euro. Pro Švédsko to znamená, že při 60 tisících loni zamítnutých žádostí bude vyhoštění stát přes 2 miliardy euro.
Před rokem 2015 přijímalo Švédsko 500 až 1000 nezletilých migrantů bez rodičů ročně. Loni takových dětí a mladistvých přijala země přes 35 tisíc, nejčastěji teenagerů z Afganistánu. Vyžadují zvláštní ubytování s nepřetržitou péčí, která stojí mezi 350 a 700 eury denně, někdy i přes 1 600 euro. Tím pádem stojí péče o 35 000 nezletilých migrantů, kteří dorazili jako uprchlíci jen loni, Švédsko přes 18 milionů eur za den a 6,6 miliardy za rok. Velký podíl „nezletilých“ tvoří ovšem ve skutečnosti „podvodníci.“
Nesouhlas není přípustný
V roce 2003, když tempo imigrace dosahovalo asi 29 000 lidí za rok, ji 57% Švédů považovalo za příliš vysokou a přálo si ji snížit na udržitelnější čísla. [2] Dnes si totéž myslí 58% Švédů. Všechny zavedené politické strany ale i nadále prosazují masovou imigraci a přijímání uprchlíků a od roku 2003 zvýšila vláda míru imigrace skoro trojnásobně: na asi 75 tisíc za rok – navrch ke 100 000 přijatých uprchlíků v roce 2015.
Ten, kdo veřejně zpochybní oficiální vysvětlení a shora prosazovanou politiku masové imigrace a přijímání uprchlíků, která mění zemi od základů zvenčí a multikulturní ideologii, která činí totéž zevnitř, bývá označen za xenofoba, fašistu, rasistu nebo nacistu. Kritici přistěhovalectví čelí pronásledování a pranýřují je v televizi, kde se pořádají „hony na čarodějnice 21. století.“ 1. ledna 2015 vstoupil v platnost nový zákon, který umožňuje trestní stíhání kritiků imigrace.
A tak ze strachu před zatčením, zastrašováním a veřejným ostouzením nepřátelskými elitami zastrašení Švédové raději mlčí.
Poznámky:
[1] Fredrik Reinfeldt, A Reformed Constitution Presented to Parliament, Government Bill 2009/10: 80, Stockholm, 8. prosince 2009, s. 9
[2] Jennifer L. Hochschild and John Mollenkopf, The Complexities of Immigration: Why Western Countries Struggle with Immigration Politics and Policies, Transatlantic Council on Migration: A Project of the Migration Policy Institute, 2008, s. 5
Úvaha Clare Ellis Total Failure of Multiculturalism in Sweden: A Factual Exposition vyšla na stránkách Council of European Canadians 23. března 2016.