Během výročí oslav 17.listopadu se opět prokázalo stádium pokročilé degenerace mládeže. Pochopení demokracie dospělo do takového stádia, že argumentem se stalo vajíčko a důvodem pro jeho užití je překlad naprosto bezvýznamných prostitutek, které se staly středem pozornosti jen díky geopolitickým zájmům všudypřítomné americké hegemonie. Jinak jsou „kočičky“ pouze špatné hudebnice, ošklivé pornoherečky a oslovení žena je v tomto případě přinejmenším diskutabilní. Alternativu oslovení už někdo nalezl, ale psát ji nemohu, jinak budu opět cenzurován (Článek vyšel na blogu idnesu, kde byl autorovi již jednou blog zrušen pozn. redakce). Nazvěme to korektně a řekněme, že se jedná o průměrný vzorek ženy ve společnosti nejkulturnější země a hlídacího psa demokracie, USA.
Předně, nikomu neupírám právo demonstrovat a být nespokojen. To k demokracii samozřejmě patří a je správné, pokud nespokojení chodí do ulic. Není ani příliš podstatné, že s takovou demonstrací se ideově neztotožňuji, na rozdíl od demonstrantů, kteří vše úchvatně schovávají pod roušku pravdy a lásky, jsem člověk názorově pluralitní, ctící svobodu slova a demokratické principy. Nikoho nemusím bombardovat a vraždit, abych exportoval lidské práva a dokonce ani nemusím ve svém slovníku vymýšlet slova jako humanitární bombardování (asi se vraždy dají rozdělovat na ctnostné a necnostné), které evokují v mysli „čisto-noso-pleny“ z národního obrození.
Problém nastává ve chvíli, kdy si 20letí studenti humanitních oborů (za 3 roky registrovaní na pracovním úřadě) začnou připadat důležitě a co víc, dokonce revoltující. Jejich znalosti o politice sahají zhruba k sazbě DPH na poslední high-end technologii a současné uspořádání světa vnímají jako černo-bílé spektrum, kde je třeba na to černé dosadit pravda a láska i za cenu protiústavních aktů, případně v globálním měřítku i za cenu porušení mezinárodních smluv a tzv. „lidských práv“, které se v podstatě staly takovou ohybatelnou gumou, když je potřeba někoho nehodícího škrtnout ze světa.
Tahat rudé knížky bylo bez pochybností hrdinství před rokem 1989. Před rokem 1945 bylo zase hrdinství vystupovat proti nacismu. Otázka z ní, kolik by z těchto ovcí před rokem 89 nebo před rokem 45 skutečně demonstrovalo? Vzhledem k pozici, které zaujaly by pravděpodobně stály na úplně jiné straně barikády-té konformní a pohodlné.
To nejsmutnější na celém příběhu je, že zatímco demonstrující studenty po vystudování čeká nezaměstnanost, pobyt u rodičů do svých 30ti let (případně až do smrti), všudypřítomný klientelismus, korupce, absolutní rozvrat hodnot, plutokracie v parlamentismu a časovaná bomba v projektu multikulturalismu, nejvíce je trápí sprosté slovo a výroky o době, kterou ani nezažili.
Je důležité si připustit, že sehrávají roli pěšáků pro havlisty, kteří se zoufale snaží bojovat s metastázemi, s kterými se havlismus v současné době potýká. A tak jako každá nemoc, stejně tak i havlismus se zoufale snaží udržet své bakterie u moci a tak útočí na pozice, které se zdají být nenávratně ztraceny.
Kde byli všichni ti studenti, když Havel objížděl svět a domlouval vraždění v Srbsku? Kde byli všichni ti studenti, když Srbům, bylo v rozporu s mezinárodním právem odebráno Kosovo a předáno do rukou narkomafiánskému pseudostátu?
Stalo se tak právě národu, který v roce 38 sestavil několik desítek tisíc dobrovolníků připravených nám pomoci po mnichovské zradě. Byli to právě Srbové, kteří v roce 68 pořádali spontánní demonstrace na protest proti okupaci naší země! A byl to náš tehdejší prezident, kdo za bombardování lobboval a první bomby zabíjely nevinné děti!
Kde byli studenti, když politici plánovali udělat ze vzdělání byznys a kromě nezaměstnanosti by je po studiu čekalo ještě splácení dluhů za své studium?
Je pro současnou mládež horší porušení společenské etiky, než přímá odpovědnost za svrhnuté bomby na rodinné domy s dětmi?! Je sprosté slovo horší, než vraždy?
Kde je ta mládež, která po celou historii naší země dokázala být symbolem vzdoru vůči nespravedlnostem? Koho chce moralizovat dnešní mládež, která svojí promiskuitou má na své pomyslné pažbě stejně zářezů, jako profesionálka romského původu na teplické dálnici? Tuhle generaci uráží sprosté slovo? Tu generaci, která za největší nespravedlnost považuje kriminalizaci pěstování marihuany a sprosté slovo o prostitutkách nebo zahraniční cesty, kde se alespoň někdo snaží, aby nezaměstnaných bylo o něco méně?
Nejsem žádný Zemanovec, ale jestliže na současného prezidenta útočí svoloč, která by si měla před moralizováním nejdříve pořídit zrcadlo a místo podpory obcování v kostele, navštívit zpovědnici, cítím určitou potřebu říct: už nás zase využívají. A bohužel, opět se jim to daří.
Nepřehlédněte: Václav Havel: Vnitřní nepřítel