Terorista Abdeslam a hrozba imigrace

Vyznavači náboženství míru
Jenom xenofob, fašista a rasista by mohl dávat do souvislosti nekontrolovanou imigraci do Evropy s teroristickými útoky.

Ohlédnutí za útoky v Paříži a Bruselu

Zatčení „přistěhovaleckého“ teroristy Salaha Abdeslama v Bruselu znovu zdůraznilo teroristickou hrozbu, které Evropa čelí následkem masivní neevropské legální i ilegální imigrace a pokračující „uprchlické“ invaze.

Všichni z deseti pařížských útočníků byli buď „imigranti“ nebo „žadatelé a azyl“ a přinejmenším tři z nich se dostali do Evropy spolu s loňskou vlnou „uprchlíků,“ pozvanou Angelou Merkelovou.

Přinejmenším šest teroristů bojovalo za Islámský stát v Sýrii a vůdce skupiny Abdelhamid Abaaoud se v propagandistickém časopise ISIS chlubil, jak při svých opakovaných cestách mezi Sýrií a Belgií unikal pozornosti policie, která ho nepoznala.


Abdeslamovo zatčení na převážně nebělošském bruselském předměstí Molenbeek přišlo po přestřelce o několik dní dříve v jiné multikulturní čtvrti Forest, při níž byl zastřelen ilegální alžírský imigrant.

V bytě mrtvého Alžířana se našel otisk Abdeslamova prstu, čímž byl potvrzen nedávný kontakt zabitého s teroristou marockého původu.

Důkazy sesbírané při této razii vedly policii k zátahu v molenbeeckém bytu, kde byl Abdeslam zatčen. Byl zodpovědný za logistiku pařížských útoků z 13. listopadu loňského roku, při nichž bylo 130 lidí zabito a 368 zraněno.

Abdeslam zajistil auta použitá při útoku, hotelové pokoje a nakonec i osobně zavezl sebevražedné útočníky ke Stade de France.

I když se narodil ve Francii, pocházela jeho rodina z Maroka a do země přišla legálně v souladu proimigrační politikou této země.

Jeho bratr Brahim Abdeslam zemřel po odpálení sebevražedného pásu s výbušninami poblíž kavárny na Boulevard Voltaire.

Brahim Abdeslam už loni cestoval do Turecka s cílem překročit syrské hranice, ale turecké úřady jej deportovaly zpět do Belgie.

Mozkem pařížských útoků byl další marocký „legální přistěhovalec“ do Belgie Abdelhamid Abaaoud, kterého policisté zabili při zásahu v severopařížském Saint-Denis několik dní po útoku.

Francouzský občan Abaaoud byl na seznamu podezřelých z terorismu. Aby nemusel při návratu do Evropy použít svůj francouzský pas, jednoduše se vydával za „uprchlíka“ a přišel přes řecké ostrovy a následně „balkánskou cestou“ do Rakouska, odkud mohl bez omezení a otázek cestovat do Belgie a následně do Paříže.

Chakib Akrouh, byl další z pařížských teroristů, kteří vzešli z marockých rodin legálním přistěhovalců do Belgie.

Vyhodil se do povětří při policejní razii v bytě v Saint-Denis. Je označován za třetího útočníka v barech a restauracích, při nichž zemřelo 39 lidí, jelikož jeho DNA byla nalezena v Seatu, kterým jeli tři zabijáci.

V roce 2013 odjel do Sýrie a následně byl v Belgii v nepřítomnosti odsouzen k pěti letům vězení.

Omar Ismail Mostefai se narodil ve Francii alžírským rodičům-legálním přistěhovalcům. Vyhodil se do vzduchu po masakru v klubu Bataclan, kde bylo zabito 89 lidí. Šlo o policii dobře známého recidivistu, osmkrát trestaného.

Mostefai bojoval v Sýrii v řadách ISIS a zřejmě také v alžírské větvi této organizace. Do Turecka přišel ze Sýrie v roce 2013, záznam o opuštění této země však neexistuje – další doklad naprosté nedostatečnosti kontroly tureckých hranic.

Dalším z útočníků z Bataclanu, který se nakonec zabil na vlastním těle odpálenou výbušninou, byl Samy Amimour, narozený v Paříži alžírským rodičům-legálním imigrantům.

Francouzským bezpečnostním složkám nebyl neznámý – v roce 2012 byl obviněn z terorismu a panovalo podezření, že se plánuje vydat do Jemenu.

Byl umístěn pod dohled, ale později uprchl do Sýrie, aby se připojil k ISIS, „nějak“ se mu nepozorovaně podařilo dostat zpět do Francie, kde se podílel na vraždění v Paříži.

Třetím útočníkem z Bataclanu byl Foued Mohamed-Aggad. Syn marocké rodiny legálních marockých přistěhovalců do Francie bojoval za ISIS v Sýrii, dokud se mu „nějak“ nepozorovaně podařilo dostat zpět do Francie, kde se podílel na listopadovém vraždění.

Terorista, který se jako první odpálil u Stade de France, použil jméno ‘Ahmad al-Mohammad’. Poblíž jeho těla byl nalezen pas vystavený na toto jméno, jednalo se ale o jeden z desetitisíců padělaných „syrských“ pasů využívaných migranty na „balkánské cestě“ a terorista tak nebyl identifikován.

Jeho otisky prstů se 3. října objevily v databázi „uprchlického centra“ na řeckém ostrově Lesbos. Odtud se rychle přesunul do Rakouska, kde se „vypařil“ a zamířil do Bruselu za svými spolupachateli.

Dalším z barevných teroristů, kteří zemřeli před Stade de France po aktivaci sebevražedné vesty, byl Bilal Hadfi. Nejprve se pokusil dostat dovnitř stadionu, ale když mu to nebylo dovoleno, odpálil se v blízké rue de la Cokerie.

Hadfi se narodil marockým rodičům, kteří do Belgie legálně imigrovali a i on odešel bojovat do Sýrie v řadách ISIS. Jakkoliv o něm tajné služby věděly, i jemu se „nějak“ podařilo dostat se zpět do Evropy navzdory svému zařazení na seznam podezřelých z terorismu.

Třetí sebevražedný atentátník, který se vyhodil do vzduchu u vchodu na stadion, použil jméno ‘M al-Mahmod’.

Stejně jako „Ahmad al-Mohammad“ využil tento barevný další padělaný „syrský“ pas a ani jeho se nepovedlo identifikovat. Spolu s ‘Ahmadem al-Mohammadem’ mu ale byly 3. října na Lesbu odebrány otisky prstů. Dva teroristé z ISIS si následně koupili lodní lístky na pevninu a následně se po „balkánské cestě“ do západní Evropy.

Zatčení Salaha Abdeslama – a stovek dalších „imigrantů“ a „uprchlíků“ – jasně ukázalo, že masová imigrace z Třetího světa není jen vážným ohrožením zachování Evropy, ale také palčivou a obrovskou bezpečností hrozbou.

V tomto ohledu nesmíme zapomínat, že riziko představuje legální i ilegální imigrační proud ze Třetího světa – a má-li Evropa přežít, musí dojít k zastavení obou.

Článek Abdeslam and the Immigration Threat vyšel na stránkách The New Observer 20. března 2016.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.