Rozhovor s Martinem Sellnerem, identitárním aktivistou z rakouského IBÖ

Martin Sellner

Ahoj Martine. Patříš k nejvýznamnějším aktivistům rakouského a evropského identitárního hnutí, můžeš se představit našim čtenářům?

Jmenuji se Martin Sellner a žiji ve Vídni. Jsem identitárním aktivistou a ve svém volném čase studuji právo a filosofii a také pracuji jako grafický designér. V rakouském identitárním hnutí se angažuji od jeho založení v roce 2012 a jsem také zapojený v naší evropské síti. Tak, jako mnoho dalších mladých lidí napříč Evropou, se snažím využít všechen čas a schopnosti, které mám, k vybudování a posílení ideje identitární reconquisty v Evropě.

Kdy ses začal zajímat o identitářské názory a ideje? Můžeš nám říci, jaké byly počátky identitárního hnutí v Rakousku?

Byl jsem politicky aktivní od svého raného mládí. Když jsem začal studovat ve Vídni, já a další aktivisté jsme začali přemýšlet nad našimi ideami a celkovou situací evropské pravice. Pochopili jsme, že v této oblasti jsou obrovské nedostatky, jak ideologické, tak strategické. Něco se muselo změnit. My jsme se museli změnit. Takže jsme prohloubili naše vzdělávání a výzkum a založili jsme ve Vídni něco jako „novopravicový think-tank“. Tato teoretická reflexe si našla svou cestu do ulic v roce 2012, v malé, lokální skupině W.I.R. (Wiens Identitäre Richtung), ze které ještě před koncem stejného roku vzniklo IBÖ (Identitäre Bewegung Österreich).


Osobně považuji rakouské IBÖ za jednu z nejaktivnějších poboček GI v Evropě. Pověz nám, co stojí podle tvého názoru za silným rozmachem identitářství v Rakousku?

Teoretické základy, které jsem popsal před chvílí, jsou jedním z našich „tajemství“. Měli jsme nejen jasnou představu ideologie, ale také načteno mnoho o politické strategii, od Lenina po Gramsciho. Takže jsme nejprve měli určitý plán, než jsme začali být aktivní. Také jsme měli síť novopravicových studentů, což bylo důležité při prvních krocích identitářství v naší zemi. Ale popravdě nevím jistě, co je za vysokou četností akcí v Rakousku. Myslím, že naši aktivisté prostě milují být v ulicích, tak to tak prostě děláme.

Když jsem byl ve Vídni, všiml jsem si, že mnoho aktivistů pochází z prostředí buršáckých spolků. Mohl bys našim čtenářům stručně vysvětlit, co jsou to Burschenschafty?

Je to stará studentská tradice v německy mluvících zemích. Založeny za válek proti Napoleonovi, studentské spolky byly vždy předvojem národně konzervativních a národně liberálních myšlenek (v kontextu 19. století, srovnej například s F. Palackým či K.H. Borovským u nás – pozn. red.). Co je činí unikátními, je „mensura“, jejich přijímací rituál, který zahrnuje šermířský duel s s dlouhými šavlemi. Ve skutečnosti se okolo studentských spolků rozvinula celá vlastní kultura. Buršácké spolky vždy měly určitý vliv na pravicové strany a jsou důležitým spojovacím článkem pro celou konzervativní scénu.

Často pobýváš i v Německu, asi nemá smysl se ptát, jaký máš názor na tamější situaci. Spíše by mě zajímalo, co si myslíš o budoucnosti Německa a potažmo celé západní Evropy? Já věřím, že je stále naděje na záchranu. Jaký je tvůj názor?

Abych byl přesný: Strávil jsem nějaký čas ve východním Německu. Poznal jsem tam mnoho různých lidí: politiky, dělníky, děti, aktivisty. Všichni sdíleli společného ducha nezávislosti a odporu. Především ti starší byli svědky pádu celého systému a ideologie: NDR. Jsou velmi citliví ohledně oficiální propagandy a mají velmi vyvinutý a jasný smysl pro porozumění politice. Možná je to podobné i v České republice. Myslím si tedy, že naděje Německa definitivně leží na východě – a k tomu je analogická situace v celé Evropě. Nicméně věřím, že i na západě Německa je velký potenciál, který může být probuzen. Stejně jako ve středověku v okupovaném Španělsku, mohou začít svou kulturní reconquistu, která bude silně podporovaná vlasteneckým východem.

Co považuješ za největší přednosti evropského identitárního hnutí a co naopak za jeho největší slabost? Jaká je podle tebe nejdůležitější věc, na kterou bychom se měli zaměřit?

Naše největší přednost je i naší největší slabostí. Náš čerstvý start, naše nové ideje, cesty a pohledy, nám dávají jedinečnou příležitost přímo reagovat na obavy lidí, překlenout mediální klišé. Na druhou stranu ale čerstvý start znamená nedostatek struktur, zdrojů a zvláště „subkultury“. Vždy je zde určité nebezpečí, že nová vlastenecká vlna v Evropě může upadnout zpátky do reakcionářské, nenávistné subkultury staré pravice. Všichni naši nepřátelé v to doufají a osobně si začínám myslet, že oni tyto kruhy skrytě podporují coby kontrolovanou opozici. Takže kromě aktivismu a organizace musíme stvořit a živit nový mýtus, kontrakulturu, která rozdrtí ideologii multikulturalismu a opustí starou pravici, nacionalismus, rasismus atd. Jenže tohle je něco, co nelze jednoduše naplánovat a zorganizovat. Vědomí potřeby je však základním předpokladem pro toto stvoření.

Před pár měsíci jsme se dozvěděli, že Erste Bank zrušila účet IBÖ. Setkali jste se ještě s dalšími útoky státu nebo veřejných institucí? Měl jsi nebo máš Ty nebo ostatní aktivisté problémy v osobním nebo profesním životě kvůli aktivitám spojeným s IBÖ?

Ve skutečnosti byl zrušen také náš druhý účet (Sparkasse – pozn. red). V Rakousku zažíváme určitý nárůst represe a dohledu – to je pravda. Je tu také patrný nárůst levicových zločinů z nenávisti, od veřejného pranýřování až po fyzické útoky. Ani tzv. mainstreamová média o nás neinformují pravdivě. Ale tohle všechno vidíme jako známky našeho úspěchu. Smyslem všech těchto represí je izolovat nás od veřejnosti, ale děje se přesný opak. Stále více a více lidí se k nám přidává. Každý útok, ať už ze strany antifašistů, médií nebo úřadů, nás jen posiluje.

Jak si představuješ svou budoucnost aktivisty? Myslíš si například, že je dobrou cestou účastnit se voleb na kandidátkách názorově blízkých politických stran? A jak vidíš budoucnost IBÖ?

Svou budoucnost vidím v organizování evropské reconquisty a poražení dogmatu multikulturalismu, který svíral naši generaci. Nedokážu si teď představit sám sebe v kanceláři nebo jako voleného politika. Jak řekl Phillippe Vardon: „Ulice jsou naší kanceláří“. Také si myslím, že by přerod v politickou stranu naše hnutí zabil. Možná někteří jednotlivci, sympatizanti a bývalí aktivisté v některých zemích mohou někdy kandidovat za pravicové politické strany či jako nezávislí. Ale hnutí jako takové se nikdy nestane politickou stranou. Zůstane aktivní silou, která udržuje všechny vlastenecké strany a organizace v pohybu.

Jaký je Martin Sellner mimo politické aktivity? Máš vůbec nějaký čas na osobní život?

Když se podíváte na můj profil na Instagramu nebo Twitteru, uvidíte, že v mém případě vlastně žádný rozdíl mezi osobním životem a životem aktivisty neexistuje. Tohle je samozřejmě také jeden ze znaků modernity, a nemohu to změnit, ani kdybych chtěl. Tak jsem se rozhodl „jezdit na tygru“ a také přijmout roli, kterou mi pravidla hry určila. Očividně, jako aktivista nemáš čas (nebo peníze) na to, abys jel na dovolenou nebo na jiné drahé hobby, jako je přítelkyně. Ok, žerty stranou. Rád čtu filosofické knihy, především Heideggera, také rád čtu a poslouchám básně. Dělám některé sporty jako box nebo freeline skating.

Obligátní dotaz na závěr – je něco co bys rád vzkázal českým čtenářům, nebo chceš říct něco důležitého, na co jsme se opomněli zeptat?

Rád bych jim řekl, že je pro mě vždy povznášející vědět, že v Praze a dalších českých městech jsou mladí lidé se stejnými idejemi, vizemi a vlajkami, že bojují stejný boj. Vzhledem k tomu, že naši předkové často bojovali proti sobě, my jsme skutečně dosáhli historického úspěchu. My jsme skuteční Evropané, ne ti v Bruselu. Nevzdáváme se naší národní identity, když se společně připojujeme k té evropské. Posilujeme ji a činíme ji úplnou.

Děkujeme ti za rozhovor.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.