Autor: Dave Yorkshire
Jako každý opravdový nacionalista, a vlastně kdokoliv s kapkou zdravého rozumu, ví, různé rasy vytvářejí různé kultury, protože lidské rasy se liší svými vlastnostmi. Tím pádem kdekoliv se v Evropě octnete, setkáte se s kulturou, která – i přes místní odlišnosti způsobené historickou vzdáleností jednotlivých skupin a národními specifiky zapříčiněnými politickými hranicemi – sdílí podobný charakter. Když se však vydáte do Afriky nebo na Střední východ, bude pro vás tamější kultura zcela cizí.
Bavorský Oktoberfest láká lidi z celého světa – a přesto jeho návštěvníky navzdory všem snahám o „diverzifikaci“ zůstávají z 99% bílí Evropané. Islámské společnosti, jak všichni víme, nahlížejí na konzumaci alkoholu buď skrz prsty, nebo ji přímo zapovídají, což stojí v dosti ostrém kontrastu s evropskou tradicí, k níž konzumace alkoholu odjakživa patří, byť pravda se smíšenými výsledky. Pití s mírou vylepší příjemný večer, do žádných důležitých rozhodnutí by se ale člověk po pár pivech rozhodně pouštět neměl. Jak říkáme v Yorkshiru: „When the beer is in, the wits are out,“ /Kde je pivo, tam se vytrácí rozum/.
Hovoříme-li o islámu, mluvíme vlastně o přísném náboženském kodexu arabské kultury. Když islám (slovo, které se překládá mj. jako „podvolení“) přijímaly ostatní národy, dělo se tak následkem vojenské porážky z rukou Arabů a následného podmanění. Nedílnou součástí takového procesu je i rasové míšení s porobenými národy, ale i etnicky relativně nedotčené skupiny prošly prostřednictvím náboženského a kulturní podřízení se duchovní arabizací. Proto také srbský umělec Dragoš Kalajić označil muslimské Balkánce za „polo-Araby.“
Jelikož je arabská kultura té evropské natolik cizí a protichůdná, musíme injekci arabizovaných lidí do společností obyčejných Evropanů – kteří jsou po generacích vytrvalé propagandy směřující proti jejich původní kultuře bezbranní a snadno se stávají obětmi nově příchozích z agresivní kultury, která velebí výbojnost – označit buď za naprosté šílenství, nebo zlý záměr.
Následky jsme jasně viděli naposled třeba nedávno v rakouském Welsu, kde se zkraje září konal Volkfest – zjednodušeně něco jako mini-Oktoberfest. Rakouští návštěvníci byli samozřejmě zhusta oblečeni do svých tradičních trachtů: Lederhosen pro muže a dirndly pro ženy. Jen spekuluji, ale dirndly byly zřejmě navrženy s úmyslem zdůraznit ženskost svých nositelek. Pokud tomu tak skutečně bylo, nezbývá než původnímu tvůrci vzkázat „dobrá práce.“
To však ženy vystavuje nebezpečí ze strany mužů pohybujících se mimo zažité sociální normy, kteří možná nedokáží, ale rozhodně nehodlají ovládat své sexuální žádosti. Islám své přívržence učí, aby z nemuslimských žen dělali sexuální otrokyně. Korán se tím ostatně nijak netají:
Proroku! Dovolili jsme ti manželky tvé, jimž jsi dal obvěnění, a ty, jichž zmocnila se tvá pravice z těch, které ti Bůh dal jako kořist… Súra 33:50
Sexuální napadení několika Rakušanek afghánskými a iráckými „žadateli o azyl“ by nás tedy nemělo nijak překvapovat. Rakušanky, odzbrojené „denacifikačním“ (ve skutečnosti spíš marxifikačním) programem zavedeným ve školách po válce, pár litry piva i skutečností, že Rakousko tradičně patřilo k nejbezpečnějším zemím na světě, byly tak pro útočníky nad ránem 2. září snadnou kořistí.
I tyto události měly nepochybně dopad na letošní Oktoberfest, který právě skončil s nejnižší návštěvou za posledních patnáct let. Islámský terorismus se odívá různými podobami. Útoky na ženy, přestože jde v prvé řadě o vlastní uspokojení, slouží „vyššímu“ cíli vytlačení domácího obyvatelstva z veřejných prostor a zničení původní kultury, která nemůže vzkvétat v podmínkách, kdy se lidé bojí účastnit kulturních událostí. Nemůžou-li příslušníci jedné kultury pořádat sami pro sebe akce s vyloučením ostatních, dochází u nich k atomizaci a dalšímu oslabování, protože útočníci jednají jako kolektiv, zatímco oni se stávají bezbrannou sbírkou osamocených jednotlivců. Tak už to v přírodě chodí.
Jsem si zcela jistý, že německá kancléřka Angela Merkelová a její rakouský protějšek Christian Kern si to velice dobře uvědomují, oba jsou totiž v levicových dogmatech kovaní i jim oddaní. Bavorsko s Rakouskem dlouho byly nejtradičnější součástí německých zemí, a tak není náhoda, že EU před několika měsíci oznámila svůj plán potlačit využívání tamějších místních dialektů, kdy se po dětech ve školách nově bude požadovat, aby mluvily striktně standardní němčinou.
Další důkaz toho, jak málo Evropské unii záleží na rozmanitosti. Regionalismus totiž je skutečnou rozmanitostí, kterou si eurobyrokraté přejí zadusit. Tzv. multikulturní politika také vznikla s cílem skutečnou rozmanitost zničit. Agresivní cizí kultura islámu nepřichází koexistovat, ale dobýt, zničit a nahradit kultury předchozí. Islám lze označit za náboženství velké standardizace – také proto jsou jím ostatně naše elity tak okouzleny. Správně ho vnímají jako agresivní globalizační sílu, vhodnou k rozdrcení místní rozmanitosti – v Bavorsku, Rakousku nebo kdekoliv jinde.
¨Zažil jsem to na vlastní kůži. V 70., 80. a 90. letech 20. století po sobě jdoucí labouristické a konzervativní vlády zaplavily někdejší průmyslová města Yorkshiru imigranty z Pákistánu a Indie (z velké části muslimy), a zároveň vyvolaly v oblastech vysokou míru ekonomické mizérie. Severoanglická kultura, zejména její typický humor a tradice stand-up komiků, byla očerňována coby „rasistická,“ provinční a reakční, hlavně v BBC. Oblíbený soutěžní pořad na Northern TV Bullseye byl v roce 1995 coby „příliš severní a příliš orientovaný na dělnickou třídu“ zrušen.
Cokoliv tradičního už nedosáhlo na veřejné peníze ani na místní úrovni, když namísto toho dostávaly přednost „progresivnější události“ typu Západoindického karnevalu v Leedsu. Tony Blair pak jen zatloukl poslední hřebík do rakve, když shora vnutil policejním složkám tuhé politicky korektní zásady, které beztak pronikaly do kultury skrze vzdělávací systém. Generace Y (mileniálové) vyrostla bez sebemenšího porozumění vlastní tradici. Podobně jako Oktoberfest zažívají i tradiční yorkshirské kulturní události jako Great Yorkshire Show a Whitby Folk Festival pokles návštěvnosti.
Tváří tvář lidem připraveným o víru v sebe sama, kulturu, společenství, mentální i duchovní odolnost a sílu i právní ochranu si nepřátelsky naladění cizáci brzy uvědomili, že původní obyvatelstvo lze beztrestně napadat. Kdysi vzkvétající hospodská a klubová scéna, z které vzešly třeba kapely Def Leppard nebo Arctic Monkeys, se zhroutila s tím, jak izolovaní lidé raději stále častěji zůstávali po večerech doma. Po více než desetiletí trvajícím vládním a mediálním komplotu vyšel výsledek na povrch. Před dvěma lety musela mainstreamová média konečně přiznat, že v někdejších průmyslových městech Bradfordu, Leedsu, Keighley, Halifaxu, Huddersfieldu, Dewsbury a samozřejmě Rotherhamu vyrostly a prospívaly gangy znásilňující děti. Jen v Rotherhamu se obětmi asijských zločinců převážně muslimského původu stalo přes 1400 dívek.
Protože už jsem to jednou zažil, nechci se dožít opakování, tím spíš, že Rakušany a Bavory – jejichž vlajka má stejné barvy jako ta naše yorkshirská – dobře znám. Mají výhodu přinejmenším v tom, že jejich vlády nevytvořily podmínky pro ekonomickou deprivaci, jakou známe z (především z jižního a západního) Yorkshiru. Má rada zní: udržujte své tradice, sponzorujte kulturní události, pokuste se doma kontrovat školní indoktrinaci a všemi dostupnými prostředky se snažte vyloučit cizáky. Hodně štěstí.
Článek byl přeložen z webu Alternative Right