Autor: Fenek Solère
Kořeny a akce
Evropské identitární hnutí vtrhlo na scénu videem Génération Identitaire Vyhlášení války v říjnu 2012. Revoluční počin velice rychle přesáhl hranici 100 000 zhlédnutí jen v samotné Francii a jeho poselství rychle nalezlo své stoupence v Německu, Španělsku, Itálii, Británii, Řecku a Itálii. Brzy následovaly překlady do dalších evropských jazyků spolu s dalšími podobně kvalitně zpracovanými online videi z dílny mládežnického křídla švédské SDU, která na oplátku zaujala až ve Spojených státech, Austrálii a Jižní Americe.
Švédský Pozdrav evropské mládeži, s podobně brilantním scénářem jako jeho francouzská inspirace, zněl takto:
Toto je pozdrav švédské mládeže našim evropským sestrám a bratrům.
Evropa patří nám.
Evropa zrodila silné a svobodné národy s bohatou a kvetoucí kulturou. Vždy jsme stáli vzpříma a cítili hrdost na naše dědictví a minulost. Během několika posledních desetiletí se to však změnilo. Svobodné evropské národy se dostaly pod jho Evropské unie. Politici odevzdali část naši suverenity byrokratům v Bruselu. Šílený pokus multikulturalismu a masové imigraci trhá naše kdysi jednotné národy vedví.
Evropa krvácí.
My říkáme: dost! Naše generace se nenechá umlčet. Naše generace miluje národ a je ochotna jej bránit. Připojte se k nám v našem boji za znovuzískání svobody z pařátů Evropské unie.
Za Evropu národů a svobodu pro její obyvatele.
Co z toho natolik zaujalo už přesvědčené a přitáhlo mezi nás stovky nových aktivistů? Snad technicky působivá práce s HD kamerou? Možná výběr hudby, tak dojemně působivé?
Nebo to byly laserem naváděné rakety z úst upřímných mladých militantů z černobílých záběrů, vyzývající mládež k odporu proti nepřátelům Evropy?
Na moment se podívejme na některé části francouzského originálu a skutečnost světa, který video popisuje:
„Jsme Generace identity.
Jsme generace těch, zabíjených pro kradmý pohled, odmítnutou cigaretu nebo styl, který se někomu nepozdává.“
- 120 stránková zpráva „No-Go zóny ve Francii: Mýtus či skutečnost?“ vyjmenovává početné francouzské čtvrti, kde se policie ani milice neodváží uplatňovat zákony republiky nebo dokonce jen vstoupit bez rizika konfrontace, házení dělobuchů nebo možné smrtící střelby.
- Zahraničnímu televiznímu reportérovi, který chce prozkoumat téma krátké paže zákona v banlieues, se dostává následujícího varování od Laurenta Obertona (autora knihy La France Orange Méchanique (Francie: Mechanický pomeranč).: „Skutečně to nedoporučuji. Ani my Francouzi si tam už netroufáme. Nikdo o tom pochopitelně veřejně nemluví. Na předměstí se ale neodváží ani ti, kteří mají plná ústa sloganů jako ‚ať žije multikulturalismus‘ nebo ‚Paříž je úchvatná‘“.
„Jsme generací etnických svárů, totálního selhání integrace a nuceného míšení.“
- V říjnu 2011 více než 2000 stránková zpráva Banlieue de la Republique („Banlieue Republiky“, k termínu banlieue viz kapitola 3.2. Banlieues in Mgr. Ladislav Toušek: Sociální vyloučení a prostorová segregace. AntropoWEBZIN 2-3/2007, pozn. DP) dospěla k závěru, že se Seine-Saint-Denis a další pařížská předměstí rychle stávají „separovanými islámskými společnostmi“ oddělenými od zbytku francouzského státu, kde francouzský občanský zákoník nahrazuje islámské právo šaría.
- Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy podle Brussels Journal v roce 2009 řekl: „Pokud se Francouzi nebudou mísit dobrovolně, bude je k tomu stát muset nějak donutit…“
- V dubnu 2013 černošský imigrant, který cíleně a brutálně znásilnil patnáct bílých Francouzek, na svou obhajobu prohlásil: „Když jsem přišel do Francie, měl jsem vztek na bělochy.‘ Svým obětem pak říkal „Vím, že se ti to líbí…“ Před soudem pojmenoval svůj motiv jasně: „Chtěl jsem ponížit bělochy…“
„Jsme dvakrát trestaná generace: nucená k záchraně systému sociální podpory – příliš štědrého k cizákům, než aby sloužil vlastním lidem.“
- Dlouhodobé náklady muslimské imigrace do Evropy nelze prakticky vyčíslit. Podle odhadů žije z dávek 80% západních muslimů. Pro ilustraci několik čísel: V roce 1993 oficiální odhady francouzské vlády mluvily o půl milionu nezaměstnaných jen na v převážně migranty obývaných pařížských předměstích; v roce 1995 byly z francouzského státního rozpočtu alokovány 3 miliardy euro na „integraci sídlišť“ (eufemismus pro podporu imigrantů); v Dánsku spotřebují muslimové (5% obyvatelstva) 40% prostředků na sociální programy; podle Frankfurter Allgemeine Zeitung Turci vysají z německého sociálního systému o miliardy víc, než do něj napumpují; polovina britské muslimské populace je považována za ekonomicky neaktivní. Tyto ukazatele nezahrnují zátěž představovanou imigranty na infrastrukturu typu škol, nemocnic, bydlení či věznic. V posledně jmenovaných zařízeních jsou trvale nadměrně zastoupeni.
„Jsme generací obětí generace osmašedesátníků, kteří nás údajně osvobodili z okovů tradice, poznání a kázně ve školách, ale v prvé řadě osvobodili sami sebe od vlastní odpovědnosti.“
- Osmašedesátníci se do omrzení zaklínají, že je poháněla touha po rovnosti a spravedlnosti, sexuální svobodě, ekologické cítění, feminismus a snaha vytvořit nové rovnostářské školní a univerzitní osnovy. Stavěli se do kontrastu se starými reakcionáři de Gaullovy éry, ale de facto sami ovládli systém a jeho mocenské pozice. Zatímco do omrzení omílali výše popsané floskule, nechali Francii napospas nejvíce misogynní víře na zemi, ochotné kamenovat ženy za nevěru, schvalující a podporující pedofilní sňatky a nakládající se ženami jako s lidmi druhé kategorie.
„Zavřeli jsme vaše učebnice dějepisu, abychom znovu nalezli vlastní paměť.“
- Domnělí intelektuálové jako Cohn-Bendit, Henri Weber, André Glucksmann, Daniel Bensaïd a Bernard-Henri Lévy silně ovlivnili francouzské intelektuální klima po roce ´68. Poslední jmenovaný vytvořil dílo Génius judaismu – nikoliv coby filozofický systém, ale jako návod k životu a horlivě obhajoval Romana Polanského i Dominiqua Strausse Kahna během jejich skandálů zahrnujících zneužívání nezletilých a znásilnění.
- V reakci na výše uvedené nové filozofy se v Lyonu roku 1968 založená Groupement de Recherche et d’Etudes pour la Civilisation Europenne (GRECE) pustila do boje o prostor, který usiluje obsadit levice, upírající myslitelům Nouvelle Droite jako Alain de Benoist, Guillaume Faye, Jean Cau, Louis Rougier, Thierry Maulnier a Julien Freund přístup do veřejného mediálního prostoru. S levicí spřízněné televize, noviny a časopisy mohly během „horkých lét“ 1979 a 1993 puknout vzteky, když se autorům Nové pravice dostalo prostoru v Le Figaro a když Le Monde vydal v červenci 1993 „Výzvu 40 intelektuálů k bdělosti,“ před „vzestupem nedemokratických proudů krajně pravicového myšlení ve francouzském i evropském intelektuálním životě“.
- Postupně se řady šarlatovým písmenem fašismu označených rozšířily o populisty a mainstreamové autory jako spisovatele sci-fi Maurice Danteca, autora oceňovaných knih Rudá siréna (2004), Babylónské děti (2005), Velká křižovatka (2009) či Satelitní sestry (2012). V roce 2006 vydal Dantec Le Sanglot de L‘Hommage blanc (Bělošské slzy) a o čtyři roky později Tyranii viny, popisující narcistické a ničivé zbožštění národů Třetího světa napříč Západem a fiasko multikulturalismu v Evropě. Toto téma později využil i Michel Houellebecq ve svém románu Podvolení (2014).
„Už nevěříme, že Abdul je náš bratr, naší vesnicí celá planeta a rodinou lidstvo. Uvědomili jsme si, že máme kořeny a předky – a tím pádem i budoucnost.“
- Podle Lucienne-Bui Trongové, hlavy odboru pro města a předměstí na Ústřední ředitelství všeobecných informací je přes tisíc francouzských čtvrtí včetně 226 v Ile-de-France; 89 v Provence-Cote d’Azur, 62 v Rhônských Alpách a 69 v Nord-Pas-de-Calais klasifikováno jako „násilné“ a přeš čtyři stovky pak dokonce jako „velmi násilné“, což znamená nejen přítomnost střelných zbraní, ale také systematicky uplatňovanou strategii imigrantských gangů k vyloučení policejní přítomnosti a působení.
„Našim jediným dědictvím je naše krev, půda a identita. Jsme dědicové našeho osudu.“
- Přes platnost zákona z roku 1972, zabraňujícího v rámci sčítání lidu rozlišovat mezi občany na základě etnického původu, je obecně známo, že počet nepůvodních obyvatel Francie se od konce války zvýšil pětkrát, že porodnost imigrantů je třikrát až čtyřikrát vyšší než natalita skutečných Francouzek; v období 2006-8 se 40% novorozenců narodilo imigrantům; velikost věkové kategorie imigrantů pod třicet let se za poslední dvě desítky let zdvojnásobila, díky čemuž má podle odhadů už v roce 2016 dosáhnout počet muslimů v zemi až 16 milionů.
„Vypnuli jsme televize a vyšli do ulic. Popsali jsme našimi slogany zdi, do megafonů křičíme ‚Síla mládí‘, a nad hlavami nám vlají vlajky vyzdobené lambdami: lambdu, symbol vyvedený na štítech slavných Sparťanů, jsme zvolili za náš symbol. Chápete vůbec, co znázorňuje? Vyjadřuje, že neustoupíme, nevzdáme se. Znechuceni vaší zbabělostí nevycouváme z žádné bitvy a nezalekneme se žádné výzvy.“
- Identitáři se dostali do povědomí veřejnosti díky mediálně velice vděčným akcím na symbolických místech jako v případě protestu na střeše Velké mešity v Poitiers z 20. října 2012, obsazení pařížského sídla Socialistické strany a obsazení vídeňské budovy Agentury EU pro základní práva rakouskými identitáři z Identitäre Bewegung.
- V rámci akce na střeše Velké mešity v Poitiers uveřejnili identitáři na svém webu následující tiskové prohlášení:
„Generace Identity vyzývá k reconquistě! Stovka mladých mužů a žen z celé Francie právě vstoupila do budovy, z níž se má stát Velká mešita a obsadila její střechu. Na štítu budovy – naproti minaretu – jsme umístili transparent s jasným poselstvím: ‚Imigrace, stavba mešit: REFERENDUM!‘ Touto první z velkých akcí se míní Generace Identity postavit do první linie boje za naši identitu.“
Následoval historický exkurz:
„Brzy uplyne 1300 let od hrdinské bitvy, v níž Charles Martel u Poitiers zastavil arabský postup a zachránil naši zemi před vpádem muslimů. Došlo k ní 25. října 732. Dnes píšeme rok 2012, ale volba zůstává nezměněná: svoboda nebo smrt. Naše generace odmítá nechat lhostejně zaniknout vlastní národ a identitu – nestaneme se evropskými Indiány. Z tohoto místa, naplněného symbolismem naší minulosti a chrabrosti našich předků, pronášíme výzvu k nalezení paměti a boji!“
A vize identitární budoucnosti:
„Nestojíme o imigraci Neevropanů a stavbu dalších mešit na francouzské půdě. Už od prvních vln africké imigrace a zákona z roku 1976 o ‚slučování rodin‘ se náš národ nikdy nepodílel na rozhodnutí o přítomnosti těchto nových příchozích, s nimiž musíme žít. Masová imigrace od základu proměnila tvář naší země: podle nejnovější studie Národního institutu statistiky a ekonomických studií má 43% obyvatel Ile-de-France mezi 18 a 50 lety imigrantský původ. Národ může překonat ekonomickou depresi i válku, ale nikoliv nahrazení svého obyvatelstva: bez Francouzů přestane Francie existovat. Jedná se o otázku bytí a nebytí: proto disponuje každý národ absolutním právem zvolit si, zda a kolik chce přijmout cizinců.“
Ve výzvě určené takzvané sociální demokracii a liberální levici:
„Jelikož nám bylo toto právo upřeno, a jelikož naše generace platí na ulicích cenu nuceným snášením zastrašování cizí spodinou, říkáme: dost! Neustoupíme už ani o píď! Požadujeme celonárodní referendum o imigraci a výstavbě muslimských modliteben na francouzské půdě. Neodejme, dokud nebudou naše požadavky uznány a vyslyšeny.“
A zakončili výzvou k boji:
„S vědomím, že stojíme teprve na začátku boje, vyzýváme všechny mladé Evropany, aby se postavili po bok se vzpřímenou hlavou stojícího předvoje mládeže a stali se hodnými dědici svého předky odkázaného osudu.
Ať naše zvolání slyší celá Evropa: RECONQUISTA začíná tady a teď!“
Zdaleka se nejednalo o ojedinělý výkřik do tmy – hnutí zůstává nadmíru aktivní na webu a sociálních sítích jako Facebook a Youtube. Celou Evropou se začaly lavinovitě šířit tímto aktem inspirované protiimigrační akce: 30. října se zástupci identitárního hnutí zúčastnili mezikulturního týdne ve Frankfurtu. Zkraje prosince se ve Frankfurtu setkalo 50 příznivců identitářství znova, tentokrát bez francouzské účasti jako jasný projev cíle na francouzském vzoru nezávislého aktivismu. Počiny jako zřízení vývařoven pro chudé (z vepřového masa), strhávání vlajek EU z veřejných budov a protesty proti halal porážce před muslimy vlastněnými restauracemi následovaly. V Nizozemí, kde hnutí funguje pod jménem Identitair Verzet, se jeho aktivisté připoutali řetězy ke vchodu z drtivé většiny imigranty navštěvované školy v Rotterdamu. Ve Skandinávii existují identitáři pod jménem Nordiska Förbundet (Nordická aliance). Po pražském vystoupení Phillipe Vardona a Jean-Davida Cattina v dubnu 2014 se do evropského povědomí dostalo i identitářské hnutí v České republice a téhož roku i na Slovensku.
Dne 31. května 2015 obsadili rakouští identitáři sídlo Agentury EU pro základní práva ve Vídni, a obratem vydali video k propagaci svého červnového shromáždění Sommerfest:
„Všichni to vidí, slyší a cítí. Staneme se cizinci ve vlastních čtvrtích, městech i zemích. Velká výměna je skutečností. Setbu pro tento tragický vývoj zaseli naši politici a elity. Likvidují naši identitu a berou nám právo cítit se vlastní zemi jako doma. Ohrožují politickou a ekonomickou budoucnost našeho i všech evropských národů kvůli dovozu voličů a laciné pracovní síly. My se ale budeme bránit. My jsme mládeží, která přestane ustupovat. 6. června se shromáždíme ve Vídni, abychom řekli hlasité ‚ne‘ Velké výměně. Pochopte, že jsme připravení za naši budoucnost bojovat…
„Vy jste ‚třicet skvělých let‘ tunelování penzijních fondů, SOS Racismé, ‚diverzity,‘ sjednocování rodin, sexuálního osvobození a pytlů rýže Bernieho Kouchera. My jsme 25% nezaměstnaností, veřejným dluhem, selháním multikulturní společnosti, protibělošským rasismem, rozvrácenými rodinami a mladými francouzskými vojáky zabitými v Afghánistánu.“
- Organizace SOS Racismé vznikla v roce 1984 a v jejím čele působili mj. menšinoví aktivisté jako Harlem Desir, v Alžírsku narozený Malek Boutih a Dominique Sopo. Aktivně se pokouší organizací rockových koncertů – jako těch z roku 2011 ve jménu tak řečeného Rovnostářství – obrátit mládež proti idejím francouzského nacionalismu a identitářství.
- Protesty FEMEN jako Pryč s papežem a Fašistická sebevražda (vysmívající se osobní oběti Dominique Vennera) konané v únoru a květnu 2013 v pařížské katedrále Notre-Dame byly kontrovány odvážnými mladíky z Renouveau Francais, kteří veřejně vyhlásili Femme, Mais Pas Fem’ Haine!’
- Bernard Koucher se narodil v Avignonu do rodiny židovského otce a protestantské matky, aktivně působil ve francouzské komunistické straně a v roce 1964 strávil na Kubě jistý čas rybařením a popíjením s Fidelem Castrem. Ve vládě Francoise Fillona se v roce 2007 stal nejprve ministrem zdravotnictví a posléze zahraničních věcí. Blízce spolupracuje s patronem arabských barevných revolucí Georgem Sorosem.
- Nezaměstnanost ve Francii od roku 2012 vytrvale stoupá a v současnosti se pohybuje kolem 25% mezi mladými a 10% obecně, což je nejvyšší úroveň zaznamenaná za celou éru 5. republiky.
- Poměr francouzského veřejného dluhu k HDP se mezi lety 2006 a 2015 zvýšil o 30%.
- Rozvodovost dosahuje ve Francii – především ve městech – 55%. Jakkoliv jde o vysoké číslo, bledne ve srovnání s Belgií (71%), Portugalskem (68%), Maďarskem (67%), ČR (66%), Španělskem (61%) či Estonskem (58%).
- V červenci 1990 došlo k přijetí zákona 90-615, známého jako Gayssotův zákon, díky němuž je možné udělit přísnější tresty lidem, kteří ‚urazili‘ jisté privilegované skupiny nebo u nich lze prokázat motiv cílení oběti či dotčené skupiny na základě rasy, náboženství, národnosti či sexuální orientace.
- Podle studií se jeden z pěti Francouzů už stal obětí protibělošského rasismu, což je také titul kontroverzní knihy Tarika Yildize z roku 2012.
- Mladý aktivista Generation Identitaire Pierre Cassen se nechal slyšet: ‚Francouzi stále častěji žijí ve strachu. Bojí se zavádění islámského práva a organizovaného násilí proti jakémukoliv Francouzi – včetně policistů.
- Francouzi utrpěli v roce 2008 při léčce v údolí Uzbin těžké ztráty.
„Nepřesvědčíte nás blahosklonným pohledem, programem na podporu zaměstnanosti mladých a poplácáním po rameni: pro nás je život boj.“
- Francouzská vláda bez zájmu jako na běžícím pásu vytváří nové a nové plány pro nezaměstnané a nekvalifikované mladé. Také díky rekvalifikacím a subvencím doufá snížit oficiální statistiky nezaměstnanosti.
- V oblasti hospodářství se identitáři staví za rozumnou míru ekonomického protekcionismu a ekologického lokalismu namísto globálního volného trhu ovládaného multinárodními korporacemi. Protekcionismus i lokalismus chápou jako předpoklad pro to, aby Evropa byla schopná překonat stávající globální dichotomii USA na jedné a Číny na druhé straně.
„Nepotřebujeme vaše programy pro mládež. Mládež je naším programem.“
- Kniha Generation Identity (Arktos, Londýn 2013) je uvozena tímto citátem francouzského katolického autora Georgese Bernanose: „Horkost mládí udržuje zbytek světa na normální teplotě. Když mládež vychladne, začne zbytek světa cvakat zuby.“
„Aby nedošlo k omylu: toto není pouhé prohlášení, ale vyhlášení války.“
- V projevu Arnauda Delrieuxe na shromáždění identitářů v Orange (v oblasti Provence), citovaném v Generation Identity, v kapitole, A Force to Be Reckoned With zaznělo: „… jsme první generací ponechanou napospas ve čtvrtích ovládaných cizí spodinou a protibělošským rasismem. Vidíme také, jak tvrdě proti nám systém vystupuje. Nechal naše mluvčí hnít v domácím vězení a znemožnil jim jakoukoliv účast na identitářské politické činnosti. Kouzelná lekce z demokracie.“
„Jsme zítřkem – a vy včerejškem.“
- Ještě jednou úryvek z Delrieuxova projevu: „Generace Identity si neklade žádná omezení při snaze poskytnout mládí účinnou politickou reprezentaci. Reconquistu je třeba vybojovat všude a my také chceme všude být pány ve vlastním domě.“
„Jsme Generace identity!“
A kdo by o tom mohl pochybovat?
S přihlédnutím k předchozím řádkům lze jen těžko pochybovat o tom, že identitářský étos a energie se přenesly na celé části evropského mládežnického hnutí. Toto hnutí není – jak by si jeho nepřátelé přáli – tvořené prázdným tlacháním či závislé na prázdném spektáklu. Jak uvidíme, vychází z pevných – i když stále se vyvíjejících – ideologických kořenů, vyrůstajících z tradice a pevného intelektuálního odkazu, pokrývajícího mnoho generací.
První část úvahy Feneka Solèra The Myth of Eternal Return: Identitarianism, a Catalyst for Ethnogenesis in Europa Nostra? byla převzata ze stránek New European Conservative.