Když protektorát burcuje k boji za nezávislost

tibet

(Ne)existující zahraniční politiky ČR a ideologické vyprázdněnosti politického mainstreamu nám nabídla návštěva duchovního vůdce Tibetu, Dalajlámy. Považuji za důležité zmínit, že přestože režim Tibetu, rozhodně nebyl rájem na zemi, ale spíše teokratickou diktaturou, byl autentickou výpovědí tibetské kultury a tradice. A to musím jako identitář respektovat.

Politika rudé Číny se s ochabujícím stranickým zápalem pro internacionální revoluci a liberalizací vládní komunistické strany k Tibetu měnila. Jestliže nejprve byla použita ta nejtvrdší možná restrikce vůči tibetské kultuře, později byla přijata mnohem sofistikovanější metoda „velké výměny“ a normalizace hodnot.

Čína exportuje pracovní síly do Tibetu a tamní majorita se pomalu ale jistě stává minoritou, minoritě na oplátku nabízí konzumní hodnoty čínského režimu a naději na kvalitnější život. Zprávy o střelbách do demonstrantů, vystřídaly zprávy o sebeupálení tibetských duchovních. Politický bizár nám tedy poskytla česká pobočka „Willkommenskultur“ mávající Tibetskými vlajky, vyzývající k boji za nezávislost Tibetu, zároveň podporující náboženství konzumu a podporující „velkou výměnu“ na evropské půdě.

Vedlejší roli u „cirkusu Tibet“ si zahrála slavná a hlavně neexistující „antikomunistická odbojová organizace“, která začala svůj chrabrý antikomunistický odboj hned 17. listopadu, kdy ostentativně roztrhala své stranické legitimace a vydala se na dráhu levo-pravých demokratů, pevně usazených na pozicích, v kterých byl stejně pevně usazeni i za minulého režimu.

Antikomunistická bojůvka nám tak nabídla exkurzi do hlubin své ideologické zmatenosti, kdy podporovala otevřeného marxistu Daljlámu, v boji proti režimu, který ideologii marxismu nejspíše definitivně opustil. Cirkus Tibet nakonec završila politická elita, která se jeden den hlasováním shodne na podpoře politiky jednotné Číny, aby následně druhý den, patrně v rámci čitelnosti zahraniční politiky, vysílala zástupce k oficiálním jednání s duchovním vůdcem, který Tibet vídá posledních 60 let jen z obrázku a je zástupcem maximálně daňových poplatníků v USA, kteří jeho výlety hradí.

Jak se stát finančně dobře zaopatřeným disidentem by ostatně mohl v rekvalifikačních kurzech vyučovat i náš humanitární bombarďák. Aby komedie podpory Tibetu měla řádný rozměr a připomínala béčkovou americkou komedii, oficiálně se k nezávislosti Tibetu přihlásí skupina lidí, která agilně podporuje euro-bruselskou vizi uspořádání jednotné Evropy a dělají vše proto, aby se Evropa suverénních národů stala protektorátem sociálních inženýrů z Bruselu. Jestli měla návštěva Dalajlámy nějaký smysl, tak patrně pouze takový, že dnes už nedává smysl vůbec nic.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.