Co pro nás znamená být identitářem? Identitářství není dogmatické, neberte proto následující řádky jako nějaké příkazy nebo požadavky, jde zkrátka o životní postoje, které jsou nám blízké. Identitářství je totiž poměrně komplexní pohled na politiku, kulturu, společnost a dá se říci, že jde do určité míry i o životní styl. Mnoho věcí, které najdete v následujícím výčtu je prostě odrazem vnímání tradice jako něčeho, co je třeba žít, ne jen obdivovat v muzeích; jiné zase vyplývá z kladného vztahu k přírodě a upřednostnění lokálního před globálním.
Znát své kořeny a původ. Zajímat se o historii svého rodu, národa, země a civilizace, žít však pro budoucnost. Ta totiž patří těm s nejdelší pamětí, jak říkal Nietzsche.
Milovat a chránit své, respektovat odlišné – v duchu hesla básníka Viktor Dyka: „Cizí nechceme, své nedáme.“
Ctít a vážit si mužů, kteří se chovají a jednají skutečně jako muži a žen, které umí být ženami a matkami. Respektovat odlišnost a komplementaritu pohlaví, odmítat teorie o tom, že příslušnost k pohlaví je „sociální konstrukt“.
Mít respekt ke starším a zkušenějším v rámci rodiny i mimo ni, respektovat přirozené autority a hierarchie; dokázat však rozpoznat autority falešné, nebýt ovce a dokázat vždy bránit svá práva.
Ve všech sférách života upřednostňovat kvalitu před kvantitou.
Odmítat bezdůvodné násilí, být však vždy připraven bránit sebe a své bližní v případě napadení či útlaku.
Být solidární s potřebnými ve svém okolí, být ochoten nezištně pomoci.
Preferovat pohyb v přírodě a sport před návštěvou obchodního centra a sezením u televize.
Dávat přednost talíři poctivého jídla a půllitru piva v místní hospůdce před prefabrikátem v plastu z fastfoodu.
Nakupovat lokálně, jak jen to je možné. Přemýšlet při nákupu i jinak, než jen z hlediska jeho aktuální výhodnosti a ušetřené koruny.
Nevěřit na existenci univerzálního člověka a univerzálních lidských práv platících pro všechny civilizace a doby. Vnímat rozdílnosti kultur a relativitu toho, co je správné a co ne.
Odmítat ideu lineárního pojetí času a konce dějin. Vědět, že civilizace procházejí cykly růstu i úpadku. Nebýt však fatalista, věřit, že budoucnost je otevřená a směr a smysl jí dává konkrétní člověk.
Vědět, že i když je situace špatná, nikdy není prohraná, dokud to sami nepřipustíme.
Neplýtvat energií na malichernosti, ale soustředit se na důležité věci.
Nečekat za své aktivity pochvaly nebo odměny, naopak být připraven leccos obětovat a být nezištný.
Být si vědom, či život začíná za hranicí naší komfortní zóny.
Nebýt naivní, navzdory tomu však zůstat navždy idealistou!