45 let


Je tomu 45 let, co se na Václavském náměstí upálil student Jan Palach. Dnes, stejně jako před 45 lety se najdou lidé, kteří zlehčují jeho obět. Slýcháme, že byl marxistou, podprůměrným žákem, psychicky labilním člověkem. Nemá pro nás smysl odhalovat všechny aspekty jeho života, bezvýznamně se o ně přetahovat a hodnotit je. Smysl má uvědomit si, že Jan Palach se stal součástí české identity. Vystoupil z masy. Postavil se okupaci naší země. Obětoval se pro zachování naší identity. Byl to zoufalý výkřik do tváře mlčící většiny. Apel na svědomí národa. A podařilo se. Jan Palach probudil národ z letargie. Stejně jako v období normalizace, žijeme v době, kdy jsou lidé za názory vezněni, ostrakizováni, system používá represivní donucovací prostředky proti vlastním lidem. Současný režim má ke skutečné demokracii v jejím původním evropském pojetí strašně daleko, ač pokrytecky tvrdí něco jiného. Naše loutková vláda zastupuje zájmy korporací a vlivových skupin, nikoliv vlastních občanů.

Systém nemá peníze na zdravotní péči, důchody a podporu mladých rodin. Raději investuje do válek na blízkém východě, kde se bojuje za cizí zájmy proti lidem, kteří nám nic neudělali a nijak nás neohrožují. Systém vyvolal sociální patologii, společnost přišla o hodnoty a smysl života. Právě proti tomu před šesti lety vystoupil z řady mladý český pár, Jakub Křížek a Monika Bakešová. Spáchali společně sebevraždu na protest proti Systému, ve kterém žijeme. Pokusili se probudit národ. Další byl francouzský spisovatel a historik Dominique Venner, který se minulý rok zastřelil v katerdrále Notre Damme.

Mainstreamová média většinou, jak to u nich zpravidla bývá, pouze zjednodušeně uvedla, že tak učinil na protest proti nedávnému uzákonění sňatku homosexuálů ve Francii. Skutečné důvody však byly hlubší. Milovník antiky a Homérových eposů Venner svým gestem volal po skutečné morální a intelektuální obrodě své vlasti a civilizace, po obnově národní a evropské identity. Evropané podle něj vstupují do časů, kdy musí slova následovat činy. Takové činy, které probudí ostatní ze spánku, otřesou umrtveným vědomím a oživí paměť na náš původ.

Oběti Jana Palacha, Dominiqua Venera či Jakuba Křížka, Moniky Bakešové a mnoha dalších nebyly zbytečné. Zavazují nás, abychom nemlčeli, když máme křičet. Abychom se stavěli proti totalitě a rozkladu společnosti.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.