Tak jak již nadpis napovídá 17. listopad se pro velkou část z nás stal symbolem ztracených ideálů, které většina společnosti od této (na první pohled) výrazné změny očekávala. Po 25 letech můžeme bez sebemenšího zaváhání říci, že notná část toho čemu lidé věřili bylo ztraceno!
V listopadu roku 1989 pronesl budoucí prezident Havel projev, který se v dnešní době zcela záměrně nepřipomíná. Řeč pana Havla měla lidi zbavit obav z neznáma, které na nás ve víru událostí následujících měsíců čekalo. Pojďme se společně podívat jen na malou část projevu a připomenout si změny, které nás všechny zasáhly.
„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud za se mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“
Současná míra nezaměstnanosti čítá okolo 7,4% což dle statistik činí více jak půl milionů lidí bez práce. Je třeba brát zřetel na to, že před nedávnem se v celé EU měnil způsob vypočítávání míry nezaměstnanosti, aby konečný výsledek nebyl tak markantní a děsivý. Dále si je třeba uvědomit, že tyto údaje pochází ze srpna tohoto roku, takže je třeba počítat s nárůstem pracovních pozic v důsledků sezonních prací a brigád, které v průběhu roku opět odezní.
Pasáž, která nepřímo vyvrací zavedení kapitalismu snad není třeba komentovat. Veškeré rozhodovací mechanismy naší společnosti hledí pouze a jen na ekonomickou rentabilitu a maximalizaci zisku. Nic jiného není pro nás tak důležité jako právě zisk. Proto zde není raritou ohromná masa obyvatel pracujících za opravdu minimální mzdy, které mnohdy nepřekročí 10 tisíc čistého. Čtyřiceti hodinový pracovní týden se opět stává stále více luxusem a výsadou několika šťastlivců. Okolo 1,5 milionů lidí přežívá na hranici chudoby. Více jak 30 tisíc občanů žije na ulici, nad dalšími desetitisíci visí stejná hrozba. Lidí, na které se vztahuje moc ničím neomezovaných exekutorů již dosahuje milionových čísel. Vlastní bydlení, jež je pro každého člověka či rodinu jednou z nejdůležitějších složek života, se stává pro většinu obyvatel naprosto nedostupným snem. Pokud tedy nejste ochotni podepsat „smlouvu krví“ novodobému ďáblovi v podobě obrovsky prosperujících a nic nevytvářejících bankovních domů. Tento ohromný závazek povětšinou ve výsledku znamená přeplacení částky, o které se Vám ani nesnilo.
Ze slibu o vykonání jednoho prezidentského volebního období se nám shodou náhod vyklubaly období tři. Poznámka o imperialismu je taktéž spíše k pousmání. Byl to právě pan Havel, který podepsal a zároveň přivítal vstup České republiky do zločinecké organizace NATO, které bez jakýchkoli mandátu rady bezpečnosti OSN vyváží pravdu, lásku a „demokracii“ do celého „zaostalého“ světa. Byl to taktéž pan Havel, který otevřeně tleskal masivní agresi proti bývalé Jugoslávii. Kde prý bomby, které dopadaly například na bělehradskou porodnici mají čistě humanitární charakter.
Dnes už nejezdíme pro rady nebo výchovné pokárání do Moskvy. Novodobou Moskvou se nám stal Brusel a Washington, kde přeci daleko lépe vědí co je pro náš národ dobré a co zase špatné. Zde nám oni vzdělání a lépe informovaní pánové řeknou jak se máme chovat a čeho se do budoucna máme vyvarovat. Co naplat, že to zní jaksi komicky v podání neokonzervativních jestřábů typu pana Johna McCaina. A co když takto dobře míněnou radu odmítneme či si dokonce chvilku budeme hrát na suverénní a svobodný národ. Své by o tom mohl povídat bývalý premiér Nečas, který přislíbil Rusům férovost tehdy zamýšleného tendru na dostavbu JE Temelín. A něco podobného dnes právě zažívá i současný prezident Zeman či jeho maďarský kolega Orbán. Je třeba si už definitivně připustit, že něco jako národní suverenita v České republice dávno neexistuje. Poslední její zbytky byly pohřbeny společně s podpisem Lisabonské smlouvy a takřka symbolickým vyvěšením „vlajky EU“ na pražském Hradě.
Tohle je jen malinký zlomek toho co pro nás 17. listopad symbolizuje. Nehodláme se smířit s tímto stavem, který odporuje všem naším ideálům, v které tak pevně věříme. Hlasitě křičíme, že zde existuje nemalá skupina nespokojené mládeže, pro kterou není největší hodnotou či cílem tučné bankovní konto či pracovní kariéra bankovního manažera. Pro nás totiž existují hodnoty, které mají daleko pevnější základ než je ono blyštivé pozlátko bezbřehého konzumu a individualismu.
Rodina, přátelé, národ, vlast, solidarita či naše tisíciletá kultura znamenají více než nové auto či dovolená v Thajsku. Proto jsme se 16. listopadu sešli v Olomouci, abychom společně symbolicky upozornili na všechny ty zrazené ideály a sliby, které jste nám za ty léta namluvili.
Osud má někdy opravdu smysl pro ironii. Na konci naší akce u Mariánského sloupu, když už jsme se pomalu rozcházeli nás obklíčila skupina 6 policejních vozů (dvě dodávky). Přes 30 policistů bez udání důvodu požadovalo naše doklady. Nechybělo samozřejmě i natáčení dotyčných. Jeden postarší procházející pán to popsal velmi trefně: „Před 25 lety tu taky byli, akorát měli na autech VB. Nic se nezměnilo.“