O právě proběhlém víkendu navštívila Prahu skupinka německých identitářů z jedné z nejnápaditějších a nejpočetnějších lokálních skupin v Evropě – Kontrakultur Halle. Jejich přítomnost v hlavním městě naší země pro nás byla jedinečnou příležitostí k setkání. Po neformální sobotní schůzce s několika z nás následovalo oficiální setkání obou skupin v neděli 21. května. To začalo v pronajatém salónku prezentací jednoho z čelních představitelů skupiny z univerzitního města – Philippa. Ten ve svém zhruba půlhodinovém vystoupení stručně představil identitární hnutí v Německu. Většina prezentace byla však věnována blížícímu se vrcholu sezóny pro všechny evropské patrioty – tradiční velké manifestaci identitárních sil. Ta se letos poprvé uskuteční ne ve Vídni, ale v Berlíně. Za datum pro tuto událost zvolili organizátoři symbolicky 17. červen. Právě v tento den totiž začalo v roce 1953 v tehdejší NDR protikomunistické povstání. Tak jako v předchozích letech budou i letos s prapory se spartskou lambdou pochodovat jednou z evropských metropolí mladí lidé vědomi si svých kořenů z řady evropských zemí, včetně České republiky. Po velmi povedené prezentaci následovala zajímavá diskuse s českými aktivisty. Jelikož setkání obou skupin připadlo na čtvrté výročí od úmrtí Dominique Vennera, připomněly si obě skupiny tohoto velkého Francouze a Evropana symbolicky na Vyšehradě. Místě, které má pro český národ podobný význam a symboliku jako katedrála Notre-Dame (kterou si Dominique Venner zvolil jako místo pro svůj dobrovolný odchod ze světa), pro národ francouzský. Po tiché vzpomínce a krátké společné procházce po posvátném Vyšehradě jsme se odebrali do nedaleké zahradní restaurace, kde až do podvečerního odjezdu našich přátel pokračovala přátelská diskuse. Cestou z Vyšehradu jsme ještě stihli na železničním mostě vyvěsit transparent na podporu tradiční rodiny – jednoho ze základních pilířů evropské civilizace. Velmi děkujeme německým kamarádům za příjemně a účelně strávený víkend. Věříme, že toto setkání bude začátkem dlouhodobé a pro obě strany obohacujícího přátelství a spolupráce.
Text letáku, který byl rozdáván během akce:
Dnes jsou tomu přesně čtyři roky, co Dominique Venner ve věku 78 let zvolil dobrovolnou smrt coby akt protestu a výzvy Evropanům k probuzení ze smrtící letargie. V jeho případě smrt vlastní rukou nebyla projevem kapitulace, ale naopak voláním do boje. Tento muž prožil svůj život jako bojovník, samuraj Západu, jeho zbraněmi bylo pero stejně jako meč. Je výsadou velkých mužů rozhodnout, jakým způsobem jejich život skončí – Venner žil se vztyčenou hlavou a stejně tak i zemřel.
Jak jeho práce, tak i odhodlání a odevzdání se vyšší věci je pro evropské identitáře inspirací, proto jsme se rozhodli jeho památku uctít nejen svíčkami a minutou ticha, ale i aktivismem, v tomto případě vztahujícím se k obraně tradiční rodiny (a našich lidí), což bylo jedno z témat, které rezonovalo v době jeho smrti (v souvislosti s tehdejším přijetím zákona o takzvaném „manželství pro všechny“) nejen Francií, ale celou Evropou.
Místo které jsme zvolili pro naší akci má pro nás podobný význam, jako pro Vennera katedrála Notre Dame, ve které vykonal své gesto vůle. Je jím pražský Vyšehrad, svázaný s historií našeho národa již od předkřesťanských dob. Zde jsme spolu s několika kamarády z Identitäre Bewegung Deutschland, kteří navštívili tento víkend Prahu, nejprve uctili památku Dominique Vennera zapálením svíček a minutou ticha a poté roztáhli a vyvěsili transparent s tématikou obrany rodiny před současnou rozkladnou ideologií genderismu, feminismu a takzvanou LGBT agendou.
Stejně jako Dominique Venner považujeme útok na rodinu, vedený kulturními marxisty z řad nové levice za jednu z nejpodlejších a nejnebezpečnějších součástí kulturně-společenského boje vedeného proti všemu tradičnímu a přirozenému. Nehodláme nikomu přikazovat, jak má žít, ale nemůžeme tolerovat postupující snahy o rozklad a zničení jednoho z pilířů evropské civilizace, kterým rodina bezpochyby je.
Na závěr připomeňme slova samotného DominiqueVennera, která napsal několik dní před svým odchodem:
„Nestačí jen organizovat poklidné pouliční protesty. Mělo by jít o skutečnou ‚intelektuální a morální obrodu,ʹ jak prohlašoval Renan, která by měla být zahájena od základu a která musí iniciovat obnovu francouzské a evropské identity, jejíž nutnost není doposud plně uvědomována.
Tato obroda bude jistě vyžadovat nové, působivé a symbolické činy, které nás probudí ze spánku, otřesou naším umrtveným vědomím a oživí paměť na náš původ. Vstupujeme do časů, kdy musí být slova následována činy.“