Previous post
Next post

Pocta Dominique Vennerovi – Alain de Benoist

Důvody k životu i smrti jsou nezřídka totožné. Rozhodně tomu tak bylo v případě Dominique Vennera, jenž svým činem uvedl svůj život a smrt do hlubokého souznění. Dle svých slov se rozhodl zemřít způsobem nejčestnějším za daných okolností – tedy když slova nemůžou popsat ani vyjádřit pocity. Dominique Venner nakonec zemřel tak, jak žil – se stejnou vůlí a jasností. Pro lidi, kteří ho znali, to bylo zřetelným završením trajektorie jeho existence –  v podobě čisté, úplně přímé linie naprosté spravedlnosti.


Čest nade vše

Čin Dominique Vennera byl zřetelně veden smyslem pro čest; čest stavěnou nade vše – život nevyjímaje. I lidé, kteří z osobních či jiných důvodů sebevraždu odsuzují nebo ti, kteří Vennera na rozdíl ode mne neobdivovali, musí uznat jeho čin – měli bychom totiž respektovat to, co je vykonáno ze smyslu pro čest.

Nemluvím tu o politice. Nejpozději v červenci roku 1967 se Dominique Venner definitivně rozžehnal s jakoukoliv formou politické akce. Byl ovšem pozorným pozorovatelem politického života a své pocity neváhal dát najevo. Jak ale plyne z mnohého už vyřčeného, myslím, že to zásadní nacházel jinde.

Už jako mladý aktivista stavěl Dominique Venner etiku nade vše. Nic se na tom nezměnilo, ani když se mladý aktivista proměnil v historika – meditativního historika, jak to nazýval. Dominique Venner se hluboce zajímal o homérské eposy a Iliadu s Odysseou pokládal za základní kameny odvěké evropské tradice, předně z etických důvodů: héroové z Iliady neudělují morální lekce – poskytují etické příklady; etika je nepochybně neoddělitelná od estetiky.

Krása podmiňuje dobro

Dominique Venner nebyl z těch, kteří věří, že dobro rozhoduje o kráse – naopak patřil k těm, kteří věří, že krása určuje dobro. Také věřil, že etické soudy lidí nejsou příliš podmíněny jejich názory či ideály, ale jsou spíše funkcí jejich vyšší či nižší kvality bytí – především pak zásadní lidskou kvalitou, kterou shrnul jedním slovem: noblesa.[1]

Noblesa

Noblesa je způsobem bytí, života a umírání. Noblesa je stylem – stylem o němž tak nádherně mluvil v knize z roku 1994 Le Cœur rebelle  i ve své další tvorbě. Na mysli mi vyvstává hlavně v roce 2009 vydaná kniha o německém spisovateli Ernstu Jüngerovi. V ní Dominique jasně zdůrazňuje, že pokud nám Jünger dal – a dává – následováníhodný příklad, není to jen prostřednictvím svých děl, ale také tím, že tento muž – jenž žil dlouhý život a zemřel ve věku 103 let – vždy splňoval požadavky ‚noblesy‘.

Dominique Venner byl mlčenlivý, pozorný a náročný muž – náročný v prvé řadě na sebe samého. Podařilo se mu přijmout za vlastní všechna pravidla ‚noblesy‘: nikdy neopouštět, nikdy se nevzdávat, nikdy si nestěžovat – protože noblesa (fr. tenue) odkazuje na a vychází z uměřenosti (fr. retenue). Mluvit o takových věcech ve věku smartphonů a megastorů, působíme nevyhnutelně na současníky jako něco z Marsu. Mluvit o vyrovnanosti, vznešenosti ducha, velkomyslnosti či noblese znamená užívat slov, jejichž samotný význam mnohým uniká, a zřejmě proto šosáci a Liliputi – tedy autoři provinčních úvodníků pro ‚správně smýšlející lidi‘, jimiž se dnešní mainstreamová média stala – nebyli z větší části schopní pochopit samotný význam jeho činu, jehož motivy se pokusili zredukovat na banální důvody.

Způsob protestu proti evropské sebevraždě

Dominique Venner nebyl nihilistou, ani extremistou, a především si nikdy nezoufal. Jeho hluboké historické úvahy a reflexe ho skutečně dovedly k jistému druhu optimismu. Pevně věřil v nepředvídatelnost a otevřenost historie, která utváří lidi do té míry, jako oni utváří ji. Dominique Venner odmítal veškerý fatalismus, všechny formy zoufalství.

Protože tomu nebylo dostatečně porozuměno, chci – zdánlivě paradoxně – zdůraznit, že Dominiquovo rozhodnutí spáchat sebevraždu bylo protestem proti sebevraždě: sebevraždě Evropy, kterou tak dlouho pozoroval.

Sebevražda z naděje jako zakládající čin

Dominique Venner už jednoduše neuměl a nechtěl snášet, jak se Evropa – milovaná otčina – krok za krokem vytrácí z historie, zapomínajíc na svou podstatu, odkaz, svého ducha a identitu, zbavena energie, která ji po staletí definovala. Jelikož nemohl snášet sebevraždu Evropy, postavil se jí svou vlastní – což ovšem nebyl akt rezignace nebo kapitulace, ale naděje.

Podle Vennera Evropa spí – a on ji chtěl probudit, vzburcovat dřímající povědomí. Nemějme v tomto sebemenších pochyb – ve Vennerově činu nebylo stopy zoufalství. Šlo o výzvu k činu, myšlence, kontinuitě. Řekl tím: „Dávám, obětuji, zbytek života v činu protestu a založení.“ Toto slovo, ‚založení‘, je klíčové – jde o odkaz muže, jehož poslední myšlenkou bylo zemřít vestoje, nepokořený.

Západní samuraj

Dominique Venner necítil nostalgii, byl skutečným historikem, jehož pochopitelně zajímala minulost s ohledem na budoucnost. Nehledal v minulosti útěchu či úkryt; byl si vědom, že lidé bez vědomí své minulosti ztrácí svou budoucnost. Nelze mít jedno bez druhého: minulost a budoucnost jsou dvěma rozměry přítomnosti, rozměry hloubky – oba podobně důležité.

Dominique Vennerovi nepochybně vytanula v mysli plejáda vzpomínek a obrazů: Vzpomněl na homérské hrdiny a bohy; na staré Římany, kteří před ním šli cestou dobrovolné smrti: Catona, Senecu, Marca Atilia Regula a mnoho dalších. Věnoval myšlenku Plútachovým spisům a Tacitovým análům. Pomyslel i na japonského spisovatele Jukia Mišimu, jehož smrt byla té Vennerově tolik podobná – jistě není náhodou, že jeho poslední kniha (vydaná posmrtně Vennerovým přítelem Pierrem-Guillaumem Rouxem) nese titul Západní samuraj!

Na obálce této knihy, Západní samuraj, vidíme obraz, veleslavnou rytinu: „Rytíř, smrt a ďábel“ od Albrechta Dürera. Dominique Venner si tuto rytinu vybral záměrně. Před nějakou dobou věnoval Jean Cau postavě Rytíře užasnou knihu, také nesoucí titul rytiny  – „Rytíř, ďábel a smrt“. V jednom ze svých posledních sloupků, napsaném jen několik dní před svou smrtí, vzdal Dominique Venner hold tomuto Rytíři, jenž dle něj bude navždy směřovat, cestou necestou, mezi smrtí a ďáblem, vstříc své povinnosti, svému osudu.

„Rytíř, smrt a ďábel“ : vytvořeno Albrechtem Dürerem v roce 1513

V tomto sloupku mluvil Dominique Venner i o výročí. Bylo to v roce 1513, právě před 500 lety, kdy Dürer vytvořil tento mědiryt, „Rytíř, ďábel a smrt“, a tato zmínka mě vedla k jednoduchému nápadu, který mohl napadnout každého: Vyhledal jsem si data narození a smrti autora rytiny, Albrechta Dürera a zjistil si, že se narodil 21. května 1471. Dürer se 21. května narodil, Dominique Venner se v tento den rozhodl zemřít. Pokud jde náhodu, je jistě pozoruhodná – netřeba však věřit na náhody.

Srdce rebela nikdy neodejde

Toto jsem chtěl říci na památku Dominique Vennera, který se připojil k divokému honu, v ráji, kde létají divoké husy. Ti, kdo ho znali – a já ho znal 50 let – ti, kdo ho znali, asi řeknou, že přišli o přítele. Myslím ale, že se mýlí. Naopak mám za to, že by si měli uvědomit, že od 14:42, 21. května 2013, bude Dominique Venner stále tady. Bude stát v jednom šiku s odbojnými srdci a svobodnými duchy, navždy čelící spojenectví Tartuffů, Trissotinů a Torquemadů.

Anglický překlad dostupný na webu Counter-Currents Publishing/North American New Right.

 


[1] slovo ‚comportment‘ se překládá jako ‚chování‘ nebo ‚styl‘, rozhodl jsem se však užít volnějšího, dle mě však přiléhavějšího překladu‚ ‚noblesa‘.

1 komentář
  • […] Dominique Venner nebyl z těch, kteří věří, že dobro rozhoduje o kráse – naopak patřil k těm, kteří věří, že krása určuje dobro. Také věřil, že etické soudy lidí nejsou příliš podmíněny jejich názory či ideály, ale jsou spíše funkcí jejich vyšší či nižší kvality bytí – především pak zásadní lidskou kvalitou, kterou shrnul jedním slovem: noblesa.[1] […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Video
Facebook

Reportáž o imigraci a islámu na BBC s představitelem identitárního hnutí. Video je s českými titulky. ... See MoreSee Less

View on Facebook

Na konci července proběhne nedaleko českých hranic setkání polské identitární skupiny i za účasti zahraničních hostů. ... See MoreSee Less

View on Facebook
17. listopad 17th July Berlin 28. říjen Acta non verba Adam Berčík AfD Afghánistán Akce Aktivismus Alain de Benoist Alexander Markovics Alternative Right Americké volby Amerika.org Angela Merkelová AntiEU Antifa Antiliberalismus Antirasismus Arktos Arnaud Delrieux Astraea Autonomní sociální centrum Klinika Barevné revoluce Belgie Beo.sk Berlín Blokace Blokáda Blokády Bojkot Brady Breitbart Brett Stevens Brexit Brusel Calais Casuals against Terrorism Celoevropská demonstrace Christopher Gérard Clinton Council of European Canadians Counter-Currents Czexit Daniel Friberg David Černý Defend Europe Demo Demo Berlin Demokracie Demonstrace Diskuze Dominique Venner Donald Trump Donate Dánsko EFSK Ekologie Ekonomika Ekonomismus Enric Ravello Barber Erdogan Ernst Jünger Etnomasochismus Etnopluralismus EU Europe Evropa Evropská fronta solidarity pro Kosovo Evropská unie Evropské hnutí Feminismus Fenek Solère Fidesz Flandry Fortress Europe Francie Front National Funeral Generace Generace Identity Generace Identity - Jižní Čechy Generace Identity - Severní Čechy Generace Identity - Západní Čechy Generace Identity – Východ Generace Solidarity George Soros Global Independent Analytics Glosa Glosy Grafika GRECE Guillaume Faye Génération Identitaire Génération Solidaire Górny Śląsk Herman Hillary Historie Hodina Země Holandsko Homosexualita Horní Slezsko Hungary IBÖ Idea Identita Identitás Generáció Identitářství Identitäre Bewegung Deutschland Identitäre Bewegung Österreich Ideozločin Imigrace Imperialismus Institut Iliade Irák Islamizace Evropy Islám Itálie Izrael Jakub Svoboda Jan Palach Japonsko Jared Taylor Jean-David Cattin Jean-Yves Le Gallou Jean Raspail Jemen Jižní Čechy Julian Langness Justice pour Phillipe Kai Murros Kapitalismus Katehon Katolicismus Kniha Kolonialismus konference Konzervatismus Kosovo Kosovo je Srbsko Kriminalita imigrantů Kultura Kulturní dědictví Kulturní marxismus Křesťanství Ladislav Havlíček Lauren Southern Letní univerzita Levice LGBT Liberalismus Liga Severu Links Lázně Kyselka Manuel Ochsenreiter Marian Kotleba Martin Sellner Marxismus Matteo Salvini Maďarsko Mems Memy Metapolitika Metochije Michel Houellebecq Mikuláš Mobilizace Moderní „umění“ Molenbeek Multikulturalismus Móda NATO Naše vlast Nebudeme dále ustupovat Neoliberalismus Neomarxi Neomarxismus New European Conservative NGO Nova Europa Nová pravice NPD Národní demokracie Nürnberger Nachrichten Německo Oblečení Ochrana zvířat Oliver Lane Olomouc Open Society Foundations Orbán OSN Ostrava Otevřený dopis Otčina Oznámení Papež František Patrik Vondrák PayPal Paříž PEGIDA Pevnost Evropa Phalanx Europa Philippe Conrad Philippe Vardon Plzeň Pocta Vennerovi Podpora útulku Podpořte Pohřeb Pokrytectví Politická korektnost Politické procesy Polska Niepodległa Polsko Polémia Potravinová sbírka Pozvánka Praha Projev Projevy Proti Velké Výměně Proč bojujeme První Máj pseudointelektuálové Psí útulek Publikace Písek Přednáška Překlad překlady Převzato Přistěhovalectví Rakousko Rape RapeGang RealEurope Reconquista Reemigrace Renaud Camus Report Reportáž Ricardo Duchesne RightOn Rotherham Rovnostářství Rozhovor Rusko Salah Abdeslam Sametový podvod Samuraj Západu Saúdská Arábie Sbírka Setkání Severní Čechy Slovensko Socialismus Solidarita Soros Spontánní demonstrace Spravedlnost Srbsko SSSR Středoevropan.cz Sv. Václav Svatý Václav Svoboda slova Svobodný vysílač Sýrie Terorismus The New Observer Thomayerova nemocnice Tibet Tomislav Sunic Tony Blair Tradice Trump Turecko Tábor lidu Ukrajina umělecká fronta USA Vardon Vaše unie není naše Evropa Velká Británie Velká výměna Venner Video Viktor Orbán Vladimír Putin Vlámsko Voorpost Vyhlášení války Vyšehrad Vánoční 2016 Vánoční sbírka Vídeň Výzva VŠE Willinger Xenofilie Zahraniční politika Zeman Znásilnění Zsolt Semjén Zukunft Europa Zukunft Europa - bewegen und verändern! Zvířata Zvířecí útulek Sirius Ústí nad Labem Česká republika Články Ľudová strana Naše Slovensko Šinzó Abe Švédsko
Starší příspěvky:
Za svobodu slova!

Zavřít