Autor: Guillaume Faye
Sebevražda Dominique Vennera dne 21. května v katedrále Notre Dame. Marine Le Pen se tomuto gestu procitnutí vědomí poklonila – což se může zdát překvapivé, nicméně jí to slouží ke cti. Již následující den se pokusily pošpinit jeho památku polonahé členky sdružení Femen, což je skupina feministických štěnic. Na jejich plochých hrudích stálo „Ať fašismus shoří v pekle.“ Je to již podruhé, kdy tyto nahé poběhlice beztrestně řádily v katedrále, a to i přes bezpečnostní kontrolu u vchodu. Novináři francouzské tiskové agentury AFP byli upozorněni předem, aby mohli o tomto „happeningu“ informovat, a proto jsou pravděpodobně spolupachateli.
Tomislav Sunić: Kultura je duší politiky
Autor: Tomislav Sunić
Liberální myslitelé si neuvědomují, že liberální doktríny individualismu, ekonomismu a „usilování o štěstí“ nedokáží poskytnout pevnou oporu proti marxismu. Liberální intelektuálové sice odsuzují následky a excesy marxismu, nedokáží se však kriticky zabývat rovnostářskými východisky své vlastní doktríny. Konzervativní a neokonzervativní strany hnutí, podle Nové pravice, nesou lví podíl historické zodpovědnosti za takřka příslovečnou neoblíbenost konzervativních myšlenek.
Následující text je výňatkem první kapitoly knihy Tomislava Suniće Against Democracy and Equality (Proti demokracii a rovnosti, 1990) a následně znovuvydanou nakladatelstvím Arktos.
Daniel Friberg
Autor: Daniel Friberg
Konzervativní maďarský zpravodajský server Alfahír nedávno vyzpovídal Daniela Friberga, který mluvil o odvrácené stránce švédského multikulturního ráje, cenzuře a autocenzuře, antifašistických útocích s posvěcením úřadů – i o tom, proč „skutečná pravice“ zvítězí.
Proč si vlastně úspěšný švédský podnikatel zvolil za svůj nový domov po celé Evropě pomlouvané Maďarsko?
Pomluvy levicově liberálních médií beru jako kompliment. Protože jsem už od svých osmnácti let konzervativní švédský patriot, dávno jsem si musel zvyknout. Švédská média jsou v tomto ohledu nejhorší v celé Evropě: nenávidí Maďarsko a každého, kdo si dovolí překročit jejich velice úzce vymezené politicky korektní, kulturně marxistické mantinely. Takže invektivy švédských a západoevropských médií jsou vlastně odznakem cti, protože to funguje v podstatě jako „razítko normality“.
Nejnovější dávka „mladistvých bez doprovodu“ z Eritreje přistává na evropských březích.
Vlna zločinného řádění neevropských vetřelců napříč naším kontinentem neustává – nejnovějším a obzvlášť otřesným incidentem se stalo brutální znásilnění čtyřletého děvčátka v Rakousku.
Podobně jako v mnoha podobných případech poskytli pachateli přístup k dítěti sami evropští liberální rodiče v rámci jejich podpory „integrace uprchlíků.“ Podle rakouského zpravodajského portálu OE24.at byl pro opakované znásilnění čtyřletého děvčátka v Salzburgu zatčen dvaačtyřicetiletý muž, označující se za „Syřana.“
Kozel zahradníkem!
Autor: Guillaume Faye
Papežova rétorika je namířena výhradně proti evropské civilizaci a etnicitě – a hrozí, že povede k rozkolu v katolické církvi.
Ve jménu křesťanské lásky (caritas) naučil papež František svět schvalovat a podporovat myšlenku domova pro všechny „migranty“ – včetně muslimských kolonizátorů Evropy. Žádný z jeho předchůdců si na něco podobného netroufl. Na ostrově Lampedusa se pustil do absurdní demonstrace empatie k ilegálním imigrantům a neprávem při tom vinil Evropany ze sobectví. Ve svém symbolickém aktu politické provokace ale zašel ještě dále.
George Soros: Skutečný nepřítel Evropy
Autor: Daniel Friberg
Světově proslulý „filantrop“ George Soros je už dlouhá léta pokládán za jednu z nejproblematičtějších postav globální politiky. Západoevropská média jej často vykreslují jako bohatého a blahosklonného tvůrce veřejného mínění levicového smýšlení, který se prostřednictvím podpory a spolupráce s četnými nevládními neziskovými organizacemi (NGO) pokouší učinit svět lepším.
I letmý pohled na několik posledních desetiletí kariéry George Sorose ale tuto iluzi vcelku snadno rozptýlí a ukáže, že Soros ztělesňuje problémy vznikající, když soukromé zájmy bohatých převáží – nebo se o to pokusí – nad národní svrchovaností a svobodou států a jednotlivců. Tento článek se o takový přehled pokouší. Přestože se Soros a jemu podřízené subjekty samozřejmě podílejí i na vcelku obecně uznávaných formách charitativní činnosti nebo protikorupčního aktivismu, zaměřím se z drtivé na onu odvrácenou (a podstatně důležitější) stránku jeho činnosti.
Identitářství – syntéza je potřebná.
Jako identitáři odmítáme být zařazováni na pravici či levici politického spektra. Toto dělení považujeme za zavádějící a dávno překonané. Odmítáme dogma tvrdící, že ruku v ruce s podporou tradičních hodnot, jako jsou láska k vlasti, odvaha, čest, věrnost blízkým i sobě samému či podpora tradiční rodině musí jít liberální postoj a zbožštění globálního volného trhu v oblasti ekonomické.
Na druhou stranu odmítáme i opačná klišé, podle nichž se sociální a ekologické cítění nebo kritika negativních dopadů globalizace musí snoubit s hodnotovým liberalismem spojeným s multikulturalismem, univerzalistickou ideologií lidských práv a politickou korektností.
Identitářství je syntézou, která čerpá z různých názorových proudů řazených těmi, kdo mají potřebu škatulkovat, jak napravo, tak nalevo. Jsme důslední antiliberálové a to jak v oblasti hodnot, tak v oblasti hospodářství.
Nepodléhejme iluzi, že nás „konzervativní“ elity zachrání před diktaturou Bruselu. Zradily Británii v roce 1975, zradí ji i letos.
Autor: Prof. Alan Sked
S tím, jak debata před blížícím se referendem o setrvání v EU nabírá otáčky, by možná nebylo od věci připomenout si, jak Británie ke členství vůbec původně dospěla. Zdá se mi, že většina lidí se příliš nezamýšlí nad tím, proč jeden z vítězů 2. světové války skoro žebral o přijetí do „klubu.“ To je škoda, protože bez odpovědi na tuto otázku se při snaze pochopit, kde a jak udělala EU chybu, neobejdeme.
V sobotu 30. 4. se v Ústí nad Labem uskutečnilo protestní shromáždění s názvem „Naše Evropa není vaše unie“. Akce byla, patrno již dle názvu, zaměřená proti politice EU a jejích důsledků v podobě současné imigrační krize. Na akci promluvili tři řečníci. Dva z řad našich aktivistů, kteří shrnuli současnou situaci a zahraniční politiku naší vlasti a nečinnost tzv. evropských politiků. Byl kritizován laxní přístup vládních představitelů, kteří se národ snaží konejšit líbivými slovy vzdoru například proti kvótám, přitom de facto současně na kvóty přistupují v podobě přijmutí prvních přerozdělených „uprchlíků“. Taktéž byla načrtnuta naše alternativa a náš pohled na geopoliticky silnou a suverénní Evropu, kterou je třeba znovu vybudovat. Jednoho projevu se ujala místní občanka, která velmi trefně shrnula a označila současné problémy naší vlasti (potažmo Evropy) a zdůraznila důležitost naší identity.
Literatura:
Pobočky:
Nejnovější komentáře